Láska nebeská

čtvrtek 27. říjen 2016 10:30

Agora SA, 2012

aneb Čtenářský deník o stejnojmenné knize Mariusze Szczygieła, polského novináře a čechofila. A také o tom, jak ve Varšavě koupit knížku, která vyšla před deseti lety, a v neposlední řadě o knihách českých autorů v Polsku.

Když v roce 2007 vyšla česky kniha Gottland, uzrál ve mně už dlouho zadržovaný nápad, že když už umím polsky, nebudu zrovna tuhle knihu číst v překladu, raději se poohlédnu po originále.

To hrdé prohlášení „umím polsky“ bych měl uvést na pravou míru. U nás na severovýchodě Čech bylo celkem snadné zachytit vysílání polského rádia a televize. Ty byly zvláště na konci osmdesátých let nerušeným zdrojem jakž takž objektivních informací o dění u nás doma. Třeba v nočních zprávách 17. listopadu 1989 vysílala TVP záběry z Národní třídy – kontrast se „zpravodajstvím“ normalizační těžkoslovenské televize, která tehdy lhala, jako když Rudé právo tisklo, si ten, kdo to neviděl, představit nedokáže. Kromě toho jsem v rádiu samozřejmě hlavně „sjížděl“ polskou verzi hitparády American Top 40 a v televizi Šmouly (vlastně Smurfy), Gumisze, Chipa a Dalea a jiné pokleslé produkty zábavního průmyslu zahnívající části světa, před kterými nás v pokrokovém táboře ti rovnější z nás tak laskavě chránili.

Pak jsem přidal ještě četbu několika polských knížek o astronomii. Načež jsem zjistil, že na ty spřežky, čárky a tečky nad písmenky místo háčků a ocásky pod písmenky místo dvojhlásek si lze zvyknout docela dobře. A většinou jde o slova, která v češtině existují také, jen se používají málo často. A výjimky, kdy stejné slovo znamená něco jiného (namátkou jagoda, suknia, sklep), se jako kuriozity snadno pamatují.  Neboli rozdíly mezi češtinou, polštinou a slovenštinou jsou asi tak stejné a umět dva z těch jazyků znamená bez potíží rozumět tomu třetímu. Sestrojit větu pochopitelnou Slovákovi či Polákovi pak také není problém. Sestrojit ji gramaticky správně je sice jiná disciplína, čtení knížek se bez ní ale obejde.

Omlouvám se za ten sáhodlouhý úvod, ale nebyl od věci. Láska nebeská je kniha právě o tom všem, jen z polského úhlu pohledu. Už titul knihy, o které dnes píšu, je v polském originále Láska nebeská, tedy český. A úvodní odstavec to vysvětluje – cituji:

Láska nebeská – z czeskiego w dosłownym tłumaczeniu „miłość niebiańska“, ale ponieważ nie musi mieć nic wpółnego s Bogiem, wolę tłumaczenie „miłość nie z tej ziemi“. Jest to związek dwóch słów, które dzięki swojemu brzmieniu i skojarzeniom  mogą wprowadzić Polaka w dobry nastrój, nawet kdy nie wie, że chodzi o miłość.

Jen pro jistotu dodám, že „wolę“ se sice opravdu čte [vole], ale znamená „volím“, „brzmienie“ se čte [břměňje] a z toho, že se to podobá hřmění, se dá vydedukovat, že se tím myslí znění (zvuk). „Nastrój“ je „nálada“ či „rozmar“ a to „ó“ se čte (skoro vždycky) „ú“. Význam těch vět pak, laskaví čtenáři, jistě dáte snadno dohromady.

Láska nebeská je sestavena z fejetonů, což je jistě hlavní příčinou toho, že se čte dobře a hladce. Stačila na ni jedna cesta vlakem z Varšavy do Hradce Králové (s přestupem v Pardubicích). Nejčastějším námětem je autorův obdiv k českým spisovatelům a literárním postavám. Na rozdíl od Gottlandu, který je pohledem polského čechofila na Čechy, je Láska nebeská pohledem na Poláky skrze českou kulturu očima čechofila.

Láska nebeská je tedy lehké čtení o nelehkých tématech, která stojí za hlubší zamyšlení. Mariusz Szczygieł nás dává Polákům za příklad prostřednictvím českých literárních autorů.  Obdivuje Hrabala, snaží se přiblížit Haškova Švejka, kterého v Polsku, stejně jako všude jinde na světě, chápou poněkud zkresleně, snaží se vysvětlit Járu Cimrmana, kterýžto fenomén v Polsku, stejně jako všude jinde na světě, pravděpodobně nechápou vůbec – a už vůbec nepoberou, jak se mohla fiktivní postava stát největším, a ještě ke všemu zároveň diskvalifikovaným, Čechem.

Mariusz Szczygieł nás Čechy v Lásce nebeské adoruje a dává svému národu za příklad. Místy nemístně. Vycházíme z toho jako soubor sečtělých, vzorných a dokonale slušných jedinců s nekonečným rozhledem, vhledem a nadhledem, kteří všemu dokáží snadno čelit humorem. A naše upřímné bezvěrectví autor mezi řádky považuje za lepší než pokryteckou víru některých svých krajanů (aspoň já jsem to tak cítil, a to už z citovaného úvodního odstavce).

Vracím úder:

Nevím, jestli by se mi mohlo stát, že v Praze na Staroměstském náměstí najdu na ulici stánek s knihami polských autorů. Ve Varšavě je takový jen pár desítek metrů od hradu, v turisticky nejexponovanější zóně. Je to takový malý antikvariát pod širým nebem (tedy málem širým nebem, je chráněn podloubím). Našel jsem tam nejen knihy Bohumila Hrabala, Jaroslava Haška či Milana Kundery, ale i díla českých spisovatelů světově daleko méně proslulých. Ten stánek tam byl letos v polovině června, viděl jsem jej tam znovu i na začátku srpna. A poprvé jsem jej tam potkal před třemi lety(!) Ten stánek tam má své stálé místo.

A nevím, jestli by se Polákovi u nás mohlo stát toto: V úterý vkročím do knihkupectví a chvíli marně bloudím mezi regály ve snaze najít některou ze starších knih Mariusze Szczygieła – když už jsem se je rozhodl číst v originále. Na marnost toho bloudění jsem byl připraven, protože v internetových obchodech i několika knihkupectvích, která jsem navštívil před tím, byly Gottland i Zrób sobie raj prohlášeny za vyprodané. Přesto jsem se (v podstatě už jen cvičně) zeptal prodavače, zda by se nedaly přece jen koupit. Podíval se do katalogu v počítači. To všichni před ním udělali také. A pak to řekl: „Ve čtvrtek budou tady.“ A jestli prý nechci ještě Lásku nebeskou. Ztráceje přesvědčení, že jsem při smyslech, jsem se přeptal, zda opravdu ve čtvrtek, protože v pátek odpoledne odjíždím do Česka. – Opravdu ve čtvrtek, odpoledne už určitě.

Žádný problém, žádná záloha, jen jméno, aby si mě poznamenal do počítače. A ve čtvrtek odpoledne tam na mě tři knihy Mariusze Szczygieła, všechny dávno či nedávno vyprodané, čekaly. S tím, že se mám podívat, jestli je chci všechny, nebo si koupím jen některou z nich. Připadal jsem si, tentokrát už ztráceje i rovnováhu, jako zákazník. Jako zákazník – ne jako turista, ke kterému se jako k zákazníkovi je třeba chovat, abychom na něm něco vydělali. To knihkupectví najdete ve Varšavě na ulici Świętokrzyska, když vystoupíte z (fungl nového) metra a otočíte se zády k té předimenzované socrealistické věži – Paláci kultury a vědy.

Poláci jsou dobří obchodníci. A ještě ke všemu autor jednu kapitolu věnuje porovnání různých překladů Vančurova Rozmarného léta do polštiny. To by mě ale fakt zajímalo, jak se s převodem polského překladu zpět do češtiny popasoval překladatel. Prosté použití Vančurova originálu se v této situaci nehodí. A tak Poláci způsobili, že si snad budu muset přečíst i ten překlad.

Mariusz Szczygieł: Láska nebeská

Wydawca: AGORA SA, Warszawa, 2012

ISBN: 978-83-268-0705-3

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,95