Jak jsem se stal nevoličem

neděle 25. květen 2014 22:00

Proti své vůli, ale šlo to docela snadno. Nemám výmluvu, že nebylo koho volit. Nekandidovali jen extrémisté a zuřiví rušiči všeho, co o Evropu byť jen z dálky zavadí. Koho bych volil, vím dost přesně, ale stačila služební cesta do zahraničí, která začínala ve čtvrtek a končila v sobotu večer a bylo to.

A přitom se považuji za bigotního voliče. Ve svém profilu statečného pěšáka všech voleb mám i anabázi s vyřizováním voličského průkazu. Tentokrát ale nastala patová situace. Je paradoxní, že volit do evropského parlamentu můžu jen v České republice. Jinde na území Evropské unie mi ani voličský průkaz, ani svěcená voda nepomůže. Kdybych třeba v Německu pracoval nebo dlouhodobě bydlel, mohl jsem se 40 dní předem zaregistrovat a volit německé kandidáty. Jenže já tam jel jen na několikadenní otočku. Odložit to nešlo. Akce to byla mezinárodní, termín pevně daný.

Mimochodem v durynské Jeně, kde jsem druhou polovinu minulého týdne pobýval, se mi stopy zanechané kampaní zdály nějak viditelnější. Tolik volebních plakátů ve stejně velkém Hradci Králové rozhodně není. Současně bych chtěl dodatečně přispět do diskuse o volební kampani postřehem, že někteří kandidáti byli v Německu (východním) zřejmě stejně mimo mísu, jako mnozí naši borci, a bojovali o místo v evropském parlamentu přísliby ryze komunálních vzdušných zámků.

Ačkoli ve většině zemí okolo nás se volilo jen jeden den, zatímco u nás dva dny, nepomohlo to. Pomohlo by ale, kdyby se, stejně jako v těch okolních zemích, kde jim stačil jen jeden den, dalo volit korespondenčně. Byl bych kvůli tomu ochoten podstoupit i nějakou tu byrokratickou torturu spojenou s vyčkáváním na úřadě a vyplňováním formulářů.

Proč to u nás korespondenčně nejde, když se stejně po sečtení výsledků jeden a půl dne čeká s jejich zveřejněním, tomu opravdu, ale opravdu, nerozumím. Obávám se však, že racionální důvod existovat nebude. Rád bych, kdyby politikům došlo, že by se tím možná (byla-li by ona byrokratická tortura pokud možno mírná) aspoň trochu zvýšila notoricky nízká účast voličů.  Že by příště…?

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90