Karel Šimek - hrdina konce války

neděle 11. květen 2014 20:05

Pomník Karla Šimka
Jan Veselý

Před časem jsem v diskusi pod jedním z astronomických článků na tomto blogu dostal zcela neastronomickou otázku týkající se historie, konkrétně konce 2. světové války. Protože se ta historie dotýká míst, kde jsem studoval, píšu tentokrát blog na přání. Je to tak trochu fotoblog, ale jen s pěti fotografiemi, zato se spoustou písmen.

Ta otázka přesně zněla: Máte tam u silnice pomník nějakému hodně mladému odbojáři, i přilehlý park nese jeho jméno. Co se tam vlastně odehrálo v květnu 1945?

A ta souvislost s mým studiem spočívá v tom, že jsem vystudoval Gymnázium Boženy Němcové. Tedy ono je to vlastně poněkud jinak. Když jsem maturoval, jmenovala se ta škola Gymnázium Šimkova (ulice). I to je ale ještě trochu jinak. Do prvního ročníku jsem nastoupil na Gymnázium Velká 3 a docházel jsem do úplně jiné budovy – v Hradci Králové 7, Pouchově. Mimochodem, moji bývalí spolužáci ze základní školy, kteří studovali na Gymnáziu J. K. Tyla, se mi smáli, že místo na gymnázium chodím na velkou.

Nebyl jsem student-fluktuant. Gymnázium Velká 3, Gymnázium Šimkova i Gymnázium Boženy Němcové je pořád táž instituce, po celou dobu jsem měl téhož třídního profesora, který na té škole stále učí (jen už není tak mladý, jako tenkrát). To jen doba, kdy jsem tu školu navštěvoval, byla ve znamení zrodu a počátečních turbulencí. Dnešní Gymnázium Boženy Němcové totiž vzniklo v roce 1978 oddělením části studentů a učitelského sboru z Gymnázia J. K. Tyla. Samozřejmě z kapacitních důvodů. A jak rostl počet studentů, kteří nastupovali do dalších prvních ročníků, expandovala postupně škola z malé pouchovské budovy, kterou jsem zažil v roce 1982 jako jeden z posledních prváků, do budovy původně základní školy v Šimkově ulici, až nakonec Pouchov zcela opustila. Budova se ale postupně vybavovala a rekonstruovala, takže když jsem maturoval, na část výuky jsem docházel do agitačního střediska (pro nejmladší ročníky - to bylo něco jako modlitebna a kazatelna vyznavačů marxismu-leninismu) přes půl Hradce Králové. Aby ten zmatek byl dokonalý: vchod do budovy Gymnázia Šimkova byl a je z Pospíšilovy třídy. Proč se ta škola jmenovala podle Šimkovy ulice těžko říct. Je ale pravda, že jedno křídlo budovy s Šimkovou ulicí skutečně sousedí. A proč se ta škola dnes jmenuje Gymnázium Boženy Němcové? Na prostranství, kde Šimkova ulice ústí do Pospíšilovy třídy, přímo před školou, stojí socha klasičky české literatury. Jen tenkrát asi nikoho hned nenapadlo tu školu po ní pojmenovat. Tak ji přejmenovali dodatečně.

Gymnázium Boženy Němcové v Hradci Králové 

Socha spisovatelky před školou

Logo školy zůstalo dodnes z doby Gymnázia Šimkova – stylizovaný list tvoří písmena G a S, v nichž je vepsáno HK. Dnešní studenti Gymnázia Boženy Němcové, myslím, nemají tušení, že by ten list měl mít cosi společného s názvem jejich školy.

Logo Gymnázia Boženy Němcové

Než se dostanu k člověku, jehož ulice dala škole jedno z historických jmen a dnešní logo, ještě si rýpnu do názvu konkurenčního Gymnázia J. K. Tyla. Před jeho budovou stojí pro změnu originál Štursovy bronzové sochy Vítěze (kopii, chcete-li další odlitek, najdete od roku 1977 na Pražském hradě před Letohrádkem královny Anny – zbyla tam po jedné výstavě). Sama architektonicky cenná budova gymnázia pochází z 20. let minulého století, takže s Josefem Kajetánem má ta škola také pramálo společného.

Když jsem já chodil do Gymnázia Šimkova, věděl jsem, že na opačném konci té dlouhé a mírně meandrující ulice, až daleko za Krajským národním výborem (dnes magistrát města), za budovou lékařské fakulty a za Pionýrskými sady (původně Herrmannovými, po roce 1989 celkem rozumně přejmenovanými na Šimkovy), je pomník „studenta Karla Šimka“. Moje povědomí o něm se pohybovalo někde mezi „lidovými“ pověstmi o tom, že byl zastřelen zbloudilou kulkou na konci války a hospodským žvástem o tom, že jej přejel sovětský tank řízený opilým rudoarmějcem.

Skutečnost je úplně jiná. Karel Šimek vystudoval průmyslovku, byl to sokol a skaut, byl členem odbojové skupiny. Za války nuceně nasazen v továrně firmy Hakauf (pak Gumokov, dnes Rubena). Nejsem historik a nebudu předstírat, že to mám ze své hlavy. Cituji z článku Martiny Vítkové z hradecké Galerie moderního umění pro Deník:

„Na dohled od dnešních Šimkových sadů padl 30. dubna 1945 jednadvacetiletý Karel Šimek. Byl oficiálně zapojen od skautské odbojové skupiny Válečná dvojka a vydal se zničit telefonní linku spojující velitelství Luftwaffe na letišti s velením německého Wehrmachtu. Svým činem chtěl snížit pravděpodobnost bombardování Hradce...

V tomto úkolu byl úspěšný, ale svou touhu po svobodě zaplatil životem ve chvíli paniky, nedorozumění, nešťastné náhody. V domnění, že je prozrazen, utíkal před náhodnou kontrolou, napadl vojáka Wehrmachtu, ale nepředběhl kulometnou střelu. In memoriam byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939-1945 a Válečným křížem Československého Junáka.

Na místě, kde vykrvácel, je dnes umístěna v tichém zeleném místě malá mohyla 
s nápisem na mramorové desce: 30. 4. 1945 zde položil život za osvobození naší vlasti od fašismu Karel Šimek ve věku 21 let. Pomník vznikl 6. května 1974 a jeho autor není uveden.“ Konec citátu.

Jiné zdroje (například mimořádně kvalitní práce žáků ZŠ Milady Horákové v Hradci Králové) doplňují, že cesta na letiště, která vede kolem fabriky, v níž Karel Šimek pracoval, byla tehdy přehrazena německým zátarasem. Když hlídkující voják Šimka krátce po zdařilém přerušení telefonního vedení zastavil a žádal kenkartu, Šimek zazmatkoval, protože si myslel, že byl při činu spatřen, vojáka srazil k zemi a dal se na útěk. Zasažen byl střelbou z kulometného hnízda umístěného na šancích, tedy tam, kde jsou sady, dnes zvané Šimkovy. Fotoblog věnovaný sadům krátce po rekonstrukci publikovala před časem kolegyně bloggerka Ivana Flugrová.

Pomník je naproti Šimkovým sadům, u atletického stadionu Sokola.

Šimkovy sady - pohled od pomníku Karla Šimka

Pomník Karla Šimka

Mramorová deska pomníku Karla Šimka 

Pomník ovšem není přesně tam, kde Karel Šimek zemřel. Opodál je na místě, kde vykrvácel, do chodníku vsazen žulový obrubník s nápisem „Zde padl pro vlast 30.IV.1945 KAREL ŠIMEK ve věku 21 let.“ Fotografii tohoto místa najdete v evidenci válečných hrobů na stránkách Ministerstva obrany. Tam se lze také dozvědět, že jméno Karla Šimka je ještě na pomníku věnovaném padlým zaměstnancům továrny, přímo u areálu „Gumovky“ (cca 300 metrů od mohyly u Šimkových sadů).

A ještě jedna souvislost: Jméno Karla Šimka nese také středisko hradeckých skautů.

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90