Revolucionáři

úterý 25. únor 2014 12:12

Ivo Kraus: Fyzikové ve službách průmyslové revoluce
www.academia.cz

Die Selbständigkeit der Ukraine ist der Schlüssel zur Friedenshalle von Europa (Samostatnost Ukrajiny je klíčem k evropskému míru).

Některá aktuální témata jsou, zdá se, věčná. Věta z úvodního odstavce je citátem z brožury Ukrajina a její mezinárodní politický význam, která byla vydána v roce 1915. Napsal ji Ivan Puluj, náš krajan z habsburské monarchie, který pocházel z městečka Hrymajlov ležícího asi 40 km jihovýchodně od haličského Tarnopolu, což je dnes západní Ukrajina.

Ivan Puluj pracoval ve fyzikální laboratoři profesora Viktora Langa na vídeňské univerzitě, přednášel fyziku, mechaniku a matematiku na Vojenské námořní akademii v Rjece, doktorát získal na univerzitě ve Štrasburku, byl poradcem a ředitelem výroby žárovek ve zbrojovce Josefa Werndla v rakouském Steyeru. V roce 1884 přijal místo profesora experimentální a technické fyziky na německé technice v Praze. Stál také za projektem tepelné elektrárny v Holešovicích u Prahy. V roce 1902 se stal v Praze vedoucím nově založené katedry elektrotechniky. Jeho laboratoř v Husově ulici č. 5 navštěvoval v letech 1911 – 1912 také Albert Einstein. Profesor Puluj zemřel v poslední den roku 1918, pohřben je na Malvazinkách. Na domě č. 15 (čp. 1268) v Preslově ulici v Praze 5, kde na konci života bydlel, byla z iniciativy ukrajinských studentů 22. června 1930 odhalena pamětní deska.

Pamětní deska Ivana Puluje

Pamětní deska profesora Puluje na Smíchově - zdroj: Pamětní desky v Praze www.pametni-desky-v-praze.cz

Jak už asi, milí čtenáři, tušíte, tento článek blogu není o současném dění na Ukrajině. Je to záznam do čtenářského deníku. Záznam o knize Ivo Krause Fyzikové ve službách průmyslové revoluce. V předchozích třech odstavcích z knihy profesora Krause hojně a místy doslova cituji. Perex byl vlastně citací citace.

Průmyslová revoluce je v knize vymezena jako období mezi vynálezem parního stroje (polovina 18. století) a praktickým využitím elektřiny a magnetismu na přelomu 19. a 20. století. Podle doby, v níž hrdinové knihy – fyzikové – žili, sahá rozpětí od roku 1698 (* Prokop Diviš) do roku 1943, kdy zemřeli Pieter Zeeman a Nikola Tesla. Kniha je rozdělena teritoriálně do sedmi kapitol – Velká Británie / Francie a Itálie / Německé země, Pobaltí a Nizozemsko / Habsburská monarchie / Rusko / Skandinávie. Osmá kapitola se jmenuje Evropská vysoká učení, která připravovala fyziky pro průmyslovou revoluci.

Žádná vysoká literatura to není. Jde o soubor stručných medailonků jednotlivých osobností. Místy až příliš stručných, proložených občas banálními epizodami ze života hrdinů. Chvílemi jsem měl pocit, že čtu nějaké výpisky z literatury či poznámky k přednášce. Dovolím si vyjádřit podezření, že některé medailonky generovali studenti jako seminární práce. Odpovídá tomu i jazyková rozkolísanost. Květnaté odstavce střídají strohé výčty zásluh a proměn profesního života fyziků. Vyskytuje se tam i perla nejskvostnější: „vodič protékaný proudem“. Nevím, kdo tento atentát na češtinu vymyslel, ale pokud se to jednou stane normou, bude vražda mého rodného jazyka dokonána. Podle tohoto vzoru se pak budeme moci těšit na „ulice pobíhané toulavými psy“, či „oblohu létanou ptáky“.

Na druhou stranu zdůrazňuji, že spousta životopisných dat či řada osobností byla pro mě objevem. Je to velmi užitečný text, zejména po studenty a zájemce o historii vědy a techniky. Slušela by mu ale víc forma skript ČVUT, od knihy vydané nakladatelstvím Academia jsem čekal trochu víc.

Politiky se kniha dotýká jen v místech, kde přijde řeč na politickou činnost protagonistů průmyslové revoluce. Nejvíce samozřejmě v medailonku Benjamina Franklina. A překvapivě aktuálně také u Ivana Puluje. Ten se dožil samostatnosti Československa, samostatnosti Ukrajiny, ačkoli v ni ve stejné době jako Češi, zřejmě doufal, nikoli. Překlad věty citované v úvodu pochází z knížky profesora Krause. Slovo Friedenshalle je přeloženo jako mír, ale originál je moc pěknou slovní hříčkou. Když už klíč, tak od evropského domu (volně: samostatnost Ukrajiny je klíčem k míru v evropském domě), ale Friedenshalle může mít také význam památníku, v němž spočívají významné osobnosti (Slavín, či Pantheon); může to být i márnice. Vzhledem k politické situaci a válce v Evropě v době vydání citovaného spisu nelze vyloučit ani tu poslední konotaci.

Ivo Kraus: Fyzikové ve službách průmyslové revoluce, Academia, edice Galileo, Praha 2012, 284 stran, ISBN 978-80-200-2087-1

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90