V obrazech impresionisty

pátek 21. únor 2014 12:45

Vincent van Gogh: Deníky v dopisech

Čtenářský deník: Vincent van Gogh – Deník v dopisech. Tuhle knížku jsem dočetl už před rokem, ale pořád se mi vynořuje v horní vrstvě věcí na mém stole. Nebude to náhoda.

Kdyby byl pohyb věcí na mém stole čistě náhodný, například brownovský, musely by se ostatní předměty vynořovat s přibližně stejnou četností  - rok je dostatečně dlouhá doba na to, aby bylo možné činit statistické závěry. Kdyby se předměty na mém stole ukládaly geologicky, nemohl by se van Goghův Deník v dopisech navrchu objevit vůbec. Vzhledem k pozorovanému častému pobytu této knížky v nejvyšším patře, občas bez mého přičinění – například už tři dny je úplně navrchu a já jsem si jist tím, že jsem ji tam nepokládal – vypracoval jsem hypotézu: děje se to úplně, ale úplně samo!

Zalistujme knihou, třeba najdeme příčinu.

Vincent van Gogh si deník nepsal. Zato psal dopisy svému bratru Theovi. Často popisuje svou vlastní, většinou neutěšenou, ekonomickou situaci, popisuje lidi, se kterými se setkával a které portrétoval, píše o počasí, krajině a výhledech z oken v místech, kde pobýval. Také často informuje o obrazech, které dokončil nebo právě maluje, o barvách, které vidí a o tom, jak se mu je podařilo přenést na plátno. Někdy je výběr barev dán prostě tím, že jiné neměl van Gogh k dispozici (sic!), jindy čteme, jak s radostí píše, že našel přesně tu barvu, která vystihuje jeho představu nebo náladu, kterou chtěl obrazu dát.

Jan Hulsker, historik umění a znalec van Goghova díla, odvedl olbřímí kus práce, když k dopisům pečlivě vyhledal obrazy, o kterých se v dopisech píše, nebo ty, které vznikly za popisovaných situací a v prostředí, o němž se dopisy zmiňují. Někdy je ta souvislost překvapivě těsná a konkrétní. Obrazů a skic je v knize reprodukováno více než 200, u každé položky je citát z dopisu, ke kterému se vztahuje. Ten vhled do umělcovy inspirace je fantastický zážitek. Jako by se před čtenářem dokořán otevřela brána k pochopení van Goghových obrazů.

Fascinující je sledovat vývoj van Goghova duševního stavu. Díky tomu, že nejde o pojednání zasvěcené osoby sledující umělce zvenčí a s časovým odstupem, ale do značné míry intimní rodinnou korespondenci týkající se právě prožitého dění, vidíme věci jaksi zevnitř. Zpočátku není v dopisech nic znát, pak se objeví narážky – van Gogh chorobu nepřímo odmítá. Někdy čteme o radosti z krásného počasí a krajiny. Pak zase, a čím dál častěji, o sklíčenosti. A najednou, půl roku po epizodě s Gauginem a uříznutým boltcem v Arles, přijde náhlý konec...

Dopisy zachycují pouze relativně krátké období, necelé desetiletí 1881 až 1890. Jde však právě o to desetiletí, v němž byl Vincent van Gogh malířsky plodný; vytvořil v něm okolo dvou tisíc obrazů, kreseb a akvarelů. „Deník“ neobsahuje zdaleka všechny dopisy, sledujeme pečlivý výběr – jen z Arles van Gogh těch dopisů napsal údajně více než dvě stovky. Nejsem odborník, nedovedu posoudit, nakolik výběr ovlivnil výpověď o malíři a není-li to spíš výpověď o editorově pohledu na umělce, ale zdá se mi, že Jan Hulsker vybral dobře.

Jeden pozoruhodný citát ze stran 156 a 157:


(1888)
Květen – Víc a víc si myslím, že nemáme posuzovat Boha podle tohoto světa, protože ten je jen studií, která se moc nepodařila. Co chceš – když máš rád tvůrce, najdeš na nepodařené studii tolik toho, co bys mohl kritizovat, ale raději mlčíš. Ovšem člověk má právo požadovat něco lepšího. Bylo by dobré vidět i jiná díla téže ruky; tenhle svět je zjevně šitý narychlo, v jedné ze slabých chvil, když autor už nevěděl, co dělá; když ztratil hlavu.

Legenda o našem Pánu vypráví, že si na studii světa dal mimořádně záležet. Kloním se k myšlence, že legenda mluví pravdu, ale pak je studie přece jen několika způsoby zpackaná. Jen mistři se mohou natolik mýlit, to je možná ta nejlepší útěcha, protože to znamená, že můžeme doufat v nápravu rukou téhož tvůrce. A proto nesmíme tento život, na který si z pádných, ba přímo zásadních důvodů můžeme stěžovat, považovat za nic jiného, než čím je, a zůstává nám naděje, že se v jiném životě shledáme s něčím lepším.“


Ještě si dovolím jedno doporučení. Editorův komentář „Co předcházelo“, který je zařazen až na konec knížky, je dobré si, nejste-li v Goghově životopise jako doma, přečíst nejdřív – měl být spíš úvodem. Mnohé z toho, o čem se ve van Goghových dopisech píše, se pak čtenáři chápe lépe a v souvislostech. Vzhledem k tomu, že se k vám ta knížka ale bude stále vracet a vybízet k opakovanému čtení a prohlížení (zkuste to, jsem si tím jistý), je to vlastně jedno. Poprvé si úvod přečtete na konci, a při druhém čtení už budete v obraze(ch). Doslova.

Jan Hulsker (ed.): Vincent van Gogh – Deník v dopisech, přeložila Petra Schürová, vydal Labyrint v edici Karawana, 2012

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90