Zeměkoule pod palbou

pátek 28. prosinec 2012 19:00

Měsíc v blízkosti Venuše v ranních červáncích 10. ledna 2013
www.stellarium.org

aneb Topocentrický pohled na vesmír v lednu 2013. Zatímco rok 2012 byl ve znamení planet, které se jedna přes druhou hrnuly na trůn vládce noční oblohy, rok následující by mohl být ve znamení komet. Jejich sláva vyvrcholí až na jaře a na podzim, ale už v lednu se okolo nás budou dít zajímavé věci.

Venuše se v lednu loučí s oblohou, je Jitřenkou, ale koncem měsíce už zmizí v ranních červáncích. V těch večerních zase mizí Mars. Dobře jsou vidět planety Jupiter (skoro celou noc) a Saturn (ráno). Merkur není vidět vůbec. Měsíc je 5. ledna v poslední čtvrti (4:57 SEČ), o den později se na ranní obloze setká se Saturnem a 10. ledna nízko nad jihovýchodním obzorem s Venuší. V červáncích ale bude obtížně pozorovatelný, protože už 11. ledna bude Měsíc v novu (20:43). Pak se 13. ledna objeví na večerní obloze v blízkosti Marsu. První čtvrť nastává 19. ledna (0:45) a 22. ledna se Měsíc setká s Jupiterem. Ke konjunkci dojde v souhvězdí Býka, takže nedaleko bude jasná hvězda Aldebaran, hvězdokupa Kuřátka, a také trpasličí planeta Ceres a planetka Vesta. Dvě poslední tělesa jsou ovšem pozorovatelná jen pomocí dalekohledu. Podobná setkání se budou opakovat i v následujících měsících. Úplněk nastane 27. ledna v 5:38.

Při pohledu do kalendáře kosmických událostí to vypadá, že v lednu se malá tělesa Sluneční soustavy rozhodla uspořádat střelecké závody a za terč si vybrala zrovna Zemi. Je to ale jen výběrový efekt. Jako na střelnici si Země může připadat vlastně pořád, jen „páni tvorstva“ o tom dříve nevěděli. A letos (abych předešel zmatkům: když píšu letos, mám na mysli v roce 2013) v lednu se sešlo více událostí tohoto druhu, které stojí za zmínku.

Třeba hned 2. ledna proletí okolo Země asteroid s číslem 8080. Nebude nijak blízko – nejblíž se dostane na vzdálenost 276 miliónů kilometrů a bude zaznamenatelný jen profesionálními dalekohledy. Zmínku si ale zaslouží proto, že mu astronomové přidělili jméno Intel. Znalce počítačové (pre)historie takový vytříbený smysl pro symboliku názvů vesmírných těles jistě potěší. A doufám, že nejen je.

Prakticky současně vyvrcholí aktivita meteorického roje Kvadrantid. Padající hvězdy vyletují ze souhvězdí Pastýře, z místa, kde ještě na přelomu 19. a 20. století bylo souhvězdí Zedního kvadrantu. Kometa, která za sebou trousí tato mikroskopická prachová zrnka, jež bombardují Zemi rychlostí desítek kilometrů za sekundu a v atmosféře vytvářejí světelné stopy, byla nalezena relativně nedávno. Zřejmě jde o kometu 96P/Machholz 1, již objevil v roce 1986 kalifornský astronom amatér Don Machholz. Předpověď na čtvrtek 3. ledna slibuje až 130 meteorů za hodinu.

Meteoroidů z roje Kvadrantid se bát nemusíme, průlet atmosférou žádný z nich nepřežije. Jsou ale větší kousky, které jisté obavy vyvolávají. Nejslavnější z nich je asteroid s číslem 99942, který byl objeven v roce 2004 a brzy na to pojmenován Apophis. Název je latinskou transkripcí řecké varianty jména starověkého egyptského boha temnoty, zkázy a zániku Apepa. I v tomto případě jde o vytříbenou symboliku. Apophis je ten slavný asteroid, který má v pátek 13. dubna 2029 prosvištět okolo Země ve vzdálenosti 30 000 kilometrů a pokud se trefí do „klíčové dírky“ velké jen několik desítek kilometrů, pak se na Velikonoční neděli, 13. dubna 2036, se Zemí srazí. Pečlivá pozorování sice pravděpodobnost srážky z původně impozantních téměř 3% postupně snížila až na méně než 1:250 000, ale zmínky o tomto asteroidu nás budou vzrušovat určitě ještě mockrát a hodně dlouho. Letos v lednu čeká Apophis jeden z blízkých průletů okolo naší planety. 9. ledna bude ve vzdálenosti 14,5 miliónu kilometrů (téměř 38 vzdáleností Země – Měsíc), což je sice relativně daleko, ale na druhou stranu dost blízko, aby takové setkání využili astronomové k získání dalších detailních poznatků o tělese a jeho dráze.

Do stejné kategorie patří i jedno významné výročí – před 30 lety, 25. ledna 1983, byla na oběžnou dráhu vynesena družice IRAS. Ve své době to byl s průměrem zrcadla 57 centimetrů vlastně největší z kosmických teleskopů. Zmapoval oblohu v infračerveném záření a z jeho práce dodnes těží velké pozemské i slavné vesmírné dalekohledy, včetně toho dnes největšího, opět infračerveného, kosmického teleskopu Herschel. Na jaře roku 1983 našel IRAS kometu – byla to první kometa objevená umělou družicí. Mluvit se o ní začalo až o několik dní později, kdy ji nezávisle objevili astronomové amatéři – Angličan Alcock a Japonec Araki.

Kometa IRAS-Araki-Alcock proletěla 11. května 1983 okolo Země ve vzdálenosti 4,5 miliónu kilometrů. Dnes, v době, kdy automatické dalekohledy odhalily už více než 1300 blízkozemních, takzvaně potenciálně hazardních, těles, zpráva o takovém průletu komety nikoho neporazí, ale v té době to byla docela senzace. Procesor Intel 8080 už tenkrát na světě byl. Asteroid se po něm ještě nejmenoval, ale já jsem se coby student na něm už pokoušel o první slova programovacího jazyka. Počítače kategorie PC přišly až o pár let později a komunikace e-mailem přes internet ještě nebyla v plánu, takže když ke mně prostřednictvím rozhlasu dorazila zpráva o kometě, která je vidět očima nebo malým dalekohledem poblíž zadních kol Velkého vozu, netušil jsem, že už je dávno po vší té slávě. Marně jsem bloudil dalekohledem po nebi. „Objevil“ jsem jen planetární mlhovinu v souhvězdí Lištičky. O den později jsem se dozvěděl na hvězdárně, kde jsem tehdy navštěvoval astronomický kroužek, že kometa po obloze urazila několik desítek stupňů za den a v době, kdy jsem v rádiu slyšel tu zprávu, už nebyla viditelná vůbec. Tak jsem si aspoň u ČTK objednal její fotografii, kterou pořídil slavný japonský lovec komet Tsutomu Seki. Přišla za tři týdny. Dnes ji na internetu najdete za pár vteřin:

 Kometa IRAS-Araki-Alcock

Dnes je vůbec ledacos jinak a zdá se, že většina lidí má pocit, že je to spíš špatně. Dovolil bych si poznamenat, že peníze jednoho výstředního spekulanta a ten kohout s kokotem a zásobou jednoduchých pravd nás taky nezachrání. Bez ohledu na to, co zrovna frčí okolo Země, měli bychom se v lednu pokusit najít správný směr alespoň na části našeho domácího pískoviště. Přeji Vám, ať je třináctka i pro Vás šťastným číslem.

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90