Bruckner kontra Filas aneb Spojení chaosu s kosmem

neděle 18. březen 2012 11:51

V právě uplynulém týdnu jsem navštívil koncert, který nabízel skladby dvou autorů tvořících v tak různých dobách, že to na první pohled vypadalo jako dramaturgický naschvál, či pokus o spojení nespojitelného. Výsledkem byl neobyčejný zážitek, o který bych se rád podělil se spoluuživateli elektronického prostoru.

Hrála Filharmonie Hradec Králové ve své domovské koncertní síni. Ve čtvrtek (15. března) byl na programu Koncert pro trubku piccolo a orchestr od současného skladatele Juraje Filase (za přítomnosti autora) v kombinaci s o více než století starší Brucknerovou třetí symfonií. Ukázalo se, že ta časová propast není tak nepřekonatelná, jak by se mohlo zdát. Dramaturg koncertu vystavěl most mezi skladbami na tom, že podobně, jako Bruckner, je také Filas autorem hudby s duchovním obsahem, přičemž duchovním obsahem se nemyslí konkrétní obsah náboženských rituálů, ale slovy nevyjádřitelné něco, co přesahuje člověka, a tudíž k tomu nemůže být hluchý ani přesvědčený ateista.

Do sálu jsem usedal předem vyzbrojen touto informací, která mě málem připravila o moment překvapení. Tady narážím na známý problém, zda je dobré k hudbě přiřazovat mimohudební program. Když člověk předem ví, „o čem“ skladba bude, může mu to pomoci ji pochopit (či uchopit). Současně tak ale člověk přichází o možnost najít ve skladbě obsah svůj vlastní nebo třeba vůbec žádný, možnost si užívat jen náladu, nechat se unášet pocity a žádný obsah nehledat. Před abonentními koncerty řady A se v hradecké filharmonii konají besedy s Lukášem Hurníkem, které druhou z možností vždycky vyloučí, což je na jednu stranu škoda, na druhou stranu se tam lze dozvědět mnoho zajímavých věcí o hudbě i pikantní podrobnosti o životě skladatelů. Už delší dobu mi vrtá hlavou myšlenka, že by bylo lepší besedy pořádat až po koncertech, ale zatím se zdráhám to veřejně navrhnout, neboť vím, jak by to asi dopadlo.

Překvapení se nakonec přece jen dostavilo. A ne jedno. Trubka piccolo je doslova piccola (maličká) a když ji třímá v rukou opravdu velký sólista, je ten kontrast skutečně překvapivý. Tolik optický vjem. Tím velkým sólistou byl Marek Zvolánek. Kromě velikosti fyzické disponuje i velikostí interpretační – indicie jeho kvalit lze snadno vygooglovat. Dalším překvapením bylo, jak romantická a současně moderní může být skladba vytvořená ve 21. století. Googloval-li jsem správně, Juraj Filas složil koncert pro trubku piccolo v roce 2002. Romantismus jsem si v té skladbě našel sám zcela amatérsky a hudební teoretici se mnou možná nebudou souhlasit, ale je to pro mě další spojnice mezi Filasem a Brucknerem, který je považován za představitele vrcholného rakousko-německého romantismu.

Teď se pokusím popsat nepopsatelné. Trubka ve Filasově koncertu se co chvíli nadechuje k nádherné melodii, která se vznáší vysoko nad orchestrem, aby se vzápětí ozvaly disonance. Ujišťuji, že nikoli nepříjemné. Celá skladba je dialogem mezi sólistou a orchestrem. Tohle se píše o koncertech pro sólový nástroj a orchestr vždycky, ale v tomto případě to není klišé, jehož cílem je zaplnit místo v recenzi. Ten dialog je nepřeslechnutelný a je dominantním rysem skladby. Většinou orchestr bezprostředně odpovídá totožnou melodií či jen mírnou variací na sólistu, občas se pořadí prohodí. Připomnělo mi to otisk pozorovatelného světa v kosmickém pozadí, kterému se v astrofyzice technicky říká CMB. Kosmické pozadí lze zaznamenat v mikrovlnném oboru, ale teprve poté, co odečteme všechen ten materiální balast v popředí – pohyb teleskopu okolo Slunce, pohyb Slunce v Galaxii, světlo Mléčné dráhy, jasných hvězd a mlhovin okolo nás, vzdálených galaxií,…  Zvony, z jejichž úderů se vynořovaly útržky melodií, zněly jakoby z hlubin toho čistého kosmu – myslím tím původní význam řeckého slova kosmos, tedy harmonický řád, protiklad chaosu.

Skladba není formálně členěna na věty (alespoň v programu nebyla), ale má dvě výrazně odlišné části. Druhá část je hodně taneční. Kdyby duchovní rozměr měl být křesťanský, pak jsem slyšel tanec s ďáblem – tak horký, že vyvolával mrazení. Z pohledu načatého v předchozím odstavci je tím ďáblem chaos. Na konci se koncert vrátil zpátky na začátek a kosmos nad chaosem zvítězil. Tak nějak to viděl Plato, tak nějak (možná jen po svém) jsem já pochopil koncert pro trubku piccolo Juraje Filase.

Anton Bruckner v programu je pro mě vždycky otázka boje o přežití. Tentokrát jsem se bál už týden předem. Hodinové symfonie, v nichž se nic neděje (správně má být napsáno: jejichž vývoj je tak pomalý, že na konci si posluchač už jen stěží pamatuje, co bylo na začátku), jsou obtížným soustem i pro posluchače, kteří už si na koncertech odseděli léta. Ačkoli Mahlerovy symfonie jsou ještě delší než Brucknerovy, jsou podle mě mnohem lépe stravitelné. Lukáš Hurník nás před koncertem ujistil, že zívání a občasný spánek jsou legální součástí poslechu Brucknerovy symfonie. Kterékoli, protože Bruckner napsal jen jednu, zato devětkrát, kteréžto tvrzení na besedě demonstroval ukázkami začátků „různých“ Brucknerových symfonií (pokaždé prodleva ve smyčcích a nad tím či pod tím melodie). Obě zmíněné vedlejší činnosti jsem během poslechu poctivě praktikoval. Přesto i Bruckner mi přinesl překvapení. Třetí věta jeho třetí symfonie je také taneční. Když se uprostřed nekonečných hudebních rovin, výstupů a sestupů objevil valčík, bylo to probuzení vpravdě militantní, přesto příjemné.

Klobouk dolů před dramaturgem koncertu, klobouk dolů i před dirigentem večera – Petr Vronský dirigoval Brucknera zpaměti! Kdyby se vám naskytla příležitost k návštěvně podobně stavěného koncertu, neváhejte.

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90