Leonardo II aneb Balík z Národní galerie

pátek 24. únor 2012 12:24

Výřez "londýnské" verze Madony ve skalách
www.nationalgallery.co.uk

Zatímco minule jsem psal o lůze v Národní galerii a záměrně jsem přeháněl, tentokrát to s tím balíkem myslím vážně a nepřeháním. Opravdu přišel a o tom, co obsahuje, ani přehánět nejde. Také dnes budu vřele doporučovat a zároveň trochu varovat.

Krátce zrekapituluji, o co jde. V kinech je možné zhlédnout záznam z otevření výstavy Leonardo da Vinci – Painter at the Court of Milan, která už ovšem v londýnské Národní galerii skončila. Pod názvem Leonardo Live se promítá něco, co neumím pojmenovat jedním slovem – je to něco jako dokument, trochu reportáž, občas estráda, chvílemi didaktická pomůcka a ze všeho nejvíc to vypadá jako pětaosmdesátiminutová reklama. Jak jsem napsal minule, vrtalo mi hlavou, na co ta reklama je, ale vrtačka náhle utichla, když jsem na internetu, hledaje podrobnosti o výstavě v bláhové naději, že ji možná prodloužili, narazil na e-shop www.nationalgallery.co.uk a ještě v průběhu psaní blogu objednal katalog výstavy. Přiznávám, že jsem se nechal chytit do reklamní pasti. A dodávám, že z toho mám velikou radost, o kterou se chci podělit.

Při objednávce jsem byl informován, že po Británii bude zásilka doručena do 7 dní poštou, do zahraničí za 3 – 5 dní kurýrem. Potěšilo mě, že oproti Britům jsem takto privilegován. Na druhou stranu ze zvyku a po zkušenostech s východoevropským šlendriánem jsem s tím raději nepočítal. Opravdu to stihli!

Balík v názvu tedy nebyl míněn pejorativně. Dnes ráno dorazil balíček s katalogem a nezklamal v žádném směru. Byl trochu obouchaný, jak se na balík dodaný kurýrem sluší a patří, na katalogu uvnitř je to v jednom rohu trochu znát, ale vzhledem k tomu, že rohy budou od listování brzy zohýbané úplně všechny, neberu to jako zásadní újmu.

Katalog beze zbytku splnil má maximálně přehnaná očekávání. Je to brožovaná kniha o formátu 24 x 31,5 cm na poctivém křídovém papíře při 320 stranách (včetně obálky) tlustá 2 cm. Váží téměř dva kilogramy (1890 g). Po úvodních slovech sponzorů a ředitele galerie následují dvě obsáhlejší studie od kurátora výstavy Luka Sysona a historika umění Larryho Keitha. Následuje vlastní katalog, v němž je každému z devíti obrazů věnována celá kapitola. Je jich tedy osm, protože Madona ve skalách je na výstavě ve dvou verzích. Na konci je pak seznam zapůjčitelů, autorů fotografií, rozsáhlá bibliografie a rejstřík. Tolik technický popis. Dojem z prohlížení katalogu se dá slovy vyjádřit jen obtížně, takže aspoň pár výkřiků:

Opravdu jde zatím jen o prohlížení, protože obě úvodní stati i kapitoly katalogu sice obsahují spoustu čtení, ale Leonardovy obrazy a kresby, které je doprovázejí, natolik přitahují pozornost, že je potřeba se nejdřív pořádně vynadívat, aby se člověk mohl soustředit na čtení.

V každé kapitole je celostránková reprodukce obrazu, jemuž je věnována, a navíc spousta výřezů a detailů. Podobně jako na výstavě je každý obraz doplněn množstvím Leonardových skic i souvisejících obrazů jeho žáků. Na rozdíl od zmíněného filmu, je v katalogu možné si obrazy opravdu prohlédnout v klidu a v detailech. Četní hosté, s nimiž mluvili moderátoři Leonardo Live, zdůrazňovali, že žádná fotografie ani tištěná reprodukce nevynahradí pohled na skutečné obrazy. Oproti neklidnému obrazu digitálního záznamu promítaného v rozlišení HD (720 řádků) je však jakákoli reprodukce luxusem. Za těch 827,- Kč (tolik mi odešlo z účtu při platbě kartou včetně poštovného a balného srovnatelného s cenou katalogu) to ale stojí. Knihy stejné kvality a podobného rozsahu se u nás za takovou cenu neobjevují ani ve výprodejích. To, že se neobjevují ve výprodejích, je dobře, spokojeností s jejich cenami už si tolik jistý nejsem.

Dokonce i proti samotné londýnské výstavě jsem v katalogu objevil ještě jednu možnou výhodu. Na stranách 166 a 167 jsou celostránkové reprodukce obou verzí Madony ve skalách přímo naproti sobě. Obvykle se jedna nachází v Paříži a druhá v Londýně, ale i když byly po dobu výstavy v londýnské Národní galerii v jedné místnosti, byly na protilehlých stěnách. Zážitek to musel být záviděníhodný, ale myslím, že porovnání nebylo tak bezprostřední, jako když máme oba obrazy v zorném poli současně. Některé detaily jsou překvapivě shodné, jinde snadno najdete rozdíly, které by při pohledu na každý obraz zvlášť neunikly jen pozorovateli s geniální fotografickou pamětí. Víc už toho o katalogu nenapíšu. Chce to jej vidět na vlastní oči.

A ještě to varování. Pouhé listování katalogem způsobí, že počet naléhavých úkolů, které máte před sebou, vzroste třeba z osmi na třináct, aniž byste si všimli, že uteklo celé dopoledne, odpoledne, večer či noc, podle toho, ve kterou denní dobu se vám podaří katalog z neopatrnosti otevřít.

Uvědomuji si, že tento blog se, stejně jako film, o kterém původně byl, zvrhl v jedinou nekonečně dlouhou reklamu, ale Leonardo za to určitě stojí. Za zhlédnutí jistě stojí i Leonardo Live, a další dokumenty, jež mají souvislost s londýnskou výstavou. Tady je pár odkazů:

Leonardo Live – oficiální stránka a trailer dokumentu Leonardo Live
Kam do českých kin – aerofilms.cz
The United Kingdom National Gallery – tam lze koupit katalog – to aby reklama byla kompletní :-)

Videa na YouTube:
Leonardo da Vinci Painter at the Court of Milan (2011-2012) – životopisný dokument (19 minut) o Leonardovi, celý je obsažen též v Leonardo Live, na YouTube je v horší obrazové kvalitě
Leonardo Live (Broadcast to cinemas 8 November) – trailer vysílaný před podzimním uvedením dokumentu v Británii (HD 720p)
Leonardo Da Vinci Paintings at the National Gallery – televizní reportáž a krátká debata s hosty (pravděpodobně z vysílání BBC)
BBC Da Vinci The Lost Treasure – hodinový dokument BBC, jehož autorkou a průvodkyní je Fiona Bruceová; cestuje za jednotlivými obrazy po světě, obsahuje i záběry z výstavy a záběry z restaurování obrazu Madona ve skalách podobné nebo totožné s některými z dokumentu Leonardo Live (HD 720p)
Tentýž dokument je k dispozici i po částech, ovšem rozsekán třeba i v půlce věty:
Část 1 | Část 2 | Část 3 | Část 4

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90