Leonardo jako živý aneb Lůza v Národní galerii

neděle 19. únor 2012 18:00

Obálka katalogu výstavy Leonardo da Vinci
www.nationalgallery.co.uk

I v některých českých kinech je až téměř do konce února možné zhlédnout představení Leonardo Live – záznam vernisáže výstavy obrazů Leonarda da Vinci v londýnské Národní galerii. Můžu jej vřele doporučit a taky trochu varovat.

Výstava se jmenovala Leonardo da Vinci: Painter at the Court of Milan (tedy Malíř na Dvoře milánském) a celé jméno instituce, v níž se nacházela, zní United Kingdom National Gallery. Otevřena byla už na podzim loňského roku, skončila 5. února 2012 (tak mi prosím odpusťte ten přítomný čas v následujících větách, ale minulý mi do toho povídání nějak nepasoval). Do světa byl záznam z otevření výstavy vypuštěn až počínaje 16. únorem. Hned první den jsem se také hrnul do kina (hradeckého Centrálu), aby mi z té senzace nic neuniklo. Jako senzace je to představení mohutně inzerováno na internetu, jako senzace vlastně také probíhá a senzace to z určitého úhlu pohledu opravdu je. Tvrzení, že je to historicky největší koncentrace Leonardových obrazů na jednom místě, je zřejmě svatá pravda, a dovětku, že se taková příležitost v tomto století už nemusí zopakovat, je docela snadné uvěřit. Leonardových obrazů se zachovalo všeho všudy 15 (tvrdí se ve filmu) a na výstavě jich je 9 (oleje či tempery na plátně nebo dřevě, pokud jsem to správně počítal, včetně hitů: namátkou Dáma s hranostajem, Portrét mladého muže, Poslední večeře – vystavena je Rizzoliho reprodukce; Mona Lisa tam ovšem není). Některé jsou, pro Leonarda typicky, nedokončené. A vzhledem k předchozím větám je obdivuhodné, že Madona ve skalách je na výstavě ve dvou verzích. Jednu, čerstvě restaurovanou, vlastní přímo vystavující instituce, druhá byla zapůjčena z Louvru.

Uměleckých děl je na výstavě mnohem víc. Jsou na ní kresby a skici k jednotlivým obrazům a také práce Leonardových žáků – nejvíce Giovanniho Boltrafia. Film se ale soustředí téměř výhradně na Leonardovy obrazy. Je proložen životopisnými vsuvkami a rozčleněn rozhovory s různými osobnostmi a celebritami. Mezi zajímavé hosty bych zařadil kurátora výstavy a autora katalogu Luka Sysona, restaurátory či několik kunsthistoriků. Na druhou stranu ve filmu exhibuje také pár méně způsobilých hostí, z nichž nejtrapnější byl mladý „všeuměl“, z jehož mnoha profesí uvedených v titulku si pamatuji jen DJ, který se marně pokoušel vyslovit „sfumato“, na což moderátorka reagovala větou, „zní to podobně jako tomato.“ Tím se vysmívala nejen jemu, ale mám pocit, že snad nechtěně i divákům. A to je právě to, před čím bych chtěl varovat.

Oba průvodci filmem a galerií se na můj vkus příliš snaží vystupovat jako v televizní estrádě. Copak tvůrci filmu předpokládali, že na jejich dokument budou chodit ignoranti, které je třeba zaujmout opičkami a rozhovory s kejklíři? Možná už předem plánovali, že se z toho jednou stane výuková pomůcka pro puberťáky. Každopádně mám pocit, že nejen mě styl jejich projevu rušil. Mezi Leonardovými obrazy decentně instalovanými na šedém pozadí působili nepatřičně. Asi jako hodně omšelý bezdomovec v luxusní restauraci pětihvězdičkového hotelu. Navíc nejméně dvakrát se jim podařilo utnout hosta právě ve chvíli, kdy načal zajímavou myšlenku, jejíž dokončení bych si býval moc rád poslechl. Vůbec celý dokument působí uspěchaným dojmem. Obraz (filmový) je výstižně laděný do zmíněného sfumata, za jehož vynálezce je právě Leonardo považován, ale neustále rychle švenkující nebo tam i zpátky zoomující kamera je příliš klipovitá a na pořádné prohlédnutí obrazů není čas ani v závěrečné rekapitulaci. Celý film je nejméně o deset minut kratší než avizovaných 105 minut. Asi se do stopáže uvedené v programu počítá i „pracovní ruch“ promítaný ještě před začátkem samotného představení, jehož několik úvodních minut navíc představuje trailer, který je celý možné najít na stránkách leonardolivehd.com. Ze všeho nejvíc mi film připadal jako jedna předlouhá reklama. Symptomatické je i to, že představení bylo v programu kina uvedeno jako „Leonardo Live: Coming to Movie Theaters in Early 2012,“ což není název, ale reklamní sdělení. Jen mi pořád vrtalo hlavou, proč dávají reklamu, když výstava už skončila.

Kdo se chce něco dozvědět o Leonardově životě, ať si raději přečte Merežkovského skvělý životopisný román (jmenuje se prostě Leonardo da Vinci a u nás jej naposledy vydala Academia v roce 2000), kdo si chce pořádně prohlédnout obrazy, ať si raději koupí katalog (na www.nationalgallery.co.uk je brožovaný ve výprodeji za 15 liber). Během psaní tohoto blogu jsem tak učinil, čímž jsem mimoděk dokázal, že jako reklama ten film opravdu funguje dobře (a vrtání v mé hlavě tím skončilo). Poštovné je 12 liber, ale při dnešním kurzu, to dohromady znamená něco mezi osmi a devíti stokorunami. Kurýr jej údajně doručí za 3 až 5 dní. Tak se těším. Prakticky kompletní Leonardovo dílo navíc vydal před lety Taschen. Pokud jste se také dočkali ve frontě na dotisk a máte dost velký stůl, můžete listováním touto sedmikilogramovou „knížkou“ strávit celé dny a ne jen slabou hodinu a půl.

Přes veškeré výhrady a vyjádřený nesouhlas se stylem (nikoli koncepcí) filmu jsem rád, že jsem na něj šel a ze všech sil jej všem doporučuji. Na leonardolivehd.com je rozpis představení i pro Česko. Leonardo za to určitě stojí.

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90