Začněme hned tím prvním úžasným výjevem. Budeme na něj potřebovat dalekohled, stejně jako jej potřeboval William Herschel, když 13. března 1781 objevil Uran, tehdy novou planetu Sluneční soustavy. Uran je sice ledový obr čtyřikrát větší než Země, ale je tak daleko, že je na hranici viditelnosti očima a chceme-li jej rozlišit od hvězd, bez dalekohledu se neobejdeme. Okolo 10. února se nám naskýtá vzácná příležitost najít Uran téměř bezpracně. Ve 3 hodiny ráno se totiž k Uranu přiblíží Venuše na úhlovou vzdálenost 0,3°. Pro lepší představu: je to něco přes polovinu průměru měsíčního kotouče. Nejtěsnější přiblížení od nás, bohužel, neuvidíme, protože Venuše s Uranem budou už pod obzorem, ale 9. února večer bude Venuše k Uranu tak blízko, že se spolu vejdou do zorného pole dalekohledu. Zatímco Venuše svou září oslňuje, Uran se mezi okolními hvězdami trochu ztrácí. S větším zvětšením (řekněme 100x) je vidět, že Venuše má fázi připomínající dorůstající Měsíc po první čtvrti. Uran ani při takovém zvětšení nevypadá jako nápadné kolečko, jen máte pocit, že od hvězd se přece jen liší. Také má tajemný, lehce namodralý či modrozelený odstín světla. Uvidět na vlastní oči Uran je pro většinu lidí, již nejsou k vesmíru lhostejní, mimořádným zážitkem. Pomocí dalekohledu na hvězdárně to díky navádění podle souřadnic není problém zařídit, ale 9. či 10. února můžete Uran pomocí Venuše snadno najít sami. A to je zážitek na druhou.
Venuše svítí jako Večernice, ovšem není na obloze sama. Pokud nějaký mrazuvzdorný pozorovatel vydrží sledovat oblohu po celou noc, uvidí večer spolu s Venuší i Jupitera. Na konci února bude současně s nimi večer nízko nad západním obzorem pozorovatelný Merkur, což je samo o sobě výjimečné, protože Slunci nejbližší planeta se zpravidla ztrácí v červáncích a moc příležitostí k jejímu spatření není. Postupně se během noci přidá Mars, jehož nejlepší letošní viditelnost (opozice se Sluncem) nastane hned na začátku března. Už v únoru je na obloze viditelný prakticky po celou noc, počátkem měsíce s výjimkou večera. Ve druhé polovině noci, kdy Merkur, Venuše i Jupiter budou už dávno pod obzorem a Mars bude svítit vysoko nad jihem, objeví se na východě ještě Saturn. Nachází se v jarním souhvězdí Panny, čímž chci jemně naznačit, že na obloze nejsou jen planety.
Na počátku února se nacházíme uprostřed astronomické zimy. Ačkoli je „na Hromnice o hodinu více“ (přesněji o 1 hodinu a 20 minut), noc je ještě podstatně delší než den a stmívá se tak brzy, že večer jsou ještě vidět podzimní souhvězdí. Venuše i Jupiter se nacházejí v Rybách, což je souhvězdí docela nenápadné. Nad nimi najdeme okřídleného koně Pegase a Andromedu, v níž se můžeme pokochat jedinou cizí galaxií viditelnou okem. Bystrozrací astronomové nadaní bujnou fantazií by mi mohli oponovat viditelností nedaleké galaxie v souhvězdí Trojúhelníku, ale většina lidí má kvůli světelnému znečištění problém i s Velkou galaxí (dříve mlhovinou) v Andromedě. Vedle Andromedy najdeme ještě Persea, který byl hlavním hrdinou starověké řecké báje, jejíž postavy jsou zobrazeny na podzimní obloze coby souhvězdí. Patří k nim i Kassiopeia (na obloze připomíná W), která u nás patří k obtočnovým, nikdy nezapadajícím souhvězdím. Celou noc jsou samozřejmě na obloze zimní souhvězdí – nepřehlédnutelný Orion, nápadní Blíženci, Býk či Vozka, a také nenápadný Velký pes, v němž v zimě díky chvění vzduchu zpravidla všemi barvami duhy hraje Sírius, nejjasnější hvězda noční oblohy. Ráno jsou na východě vidět už všechna jarní souhvězdí, mezi nimiž, jak už víme, svítí Saturn.
Když k tomu všemu přidáme Měsíc, začne se schylovat ke druhé ze slibovaných efektních scén. 7. února je Měsíc v úplňku (ve 22:54 SEČ) a začíná couvat. 10. února ráno se potká s Marsem, ale setkání to bude hodně vzdálené. Ani konjunkce se Saturnem nebude nijak blízká. Nastane 12. února ve 21 hodin. My budeme moci Saturn blízko Měsíce pozorovat až po půlnoci, tedy 13. února. Poblíž bude ještě nejjasnější hvězda souhvězdí Panny, Spica. Následujícího večera, 14. února v 18:04, bude Měsíc v poslední čtvrti a přesune se na ranní oblohu. Nov nastane 21. února krátce před půlnocí (23:35). Pár dní na to se objeví tenký srpek dorůstajícího Měsíce na večerní obloze a potká se tam s Venuší, Jupiterem a Merkurem. Seskupení těchto čtyř těles Sluneční soustavy bude pozorovatelné po tři večery, od 25. do 27. února. Dá-li počasí, bude to na obloze ještě fotogynekologičtější scéna než na této simulaci z programu stellarium:
