Hvězdné mládí – astronomie v Nerudově poezii VI.

úterý 21. červen 2011 22:30

Hvězda Alcyone v Plejádách

Dnešní téma přímo navazuje na to minulé. Tentokrát se ukáže, že i básník se může mýlit.

X.
Paprsku s Alkyony mé,
světelný šípe, znášli,
čím si Tvá paní líbezná
luznou svou líci krášlí?

„Ach snad už líc ta povadla,
snad už je po všem vděku,
vždyť já k Vám světla s poselstvím
letím již na šest věků!“

Poslíčku říše Mlékové,
po jakém po zákonu
kupí se světův millión
světelných do záhonů?

„Ach snad už zhasly světy ty,
snad už je po všech veta,
od mého vzletu vrší se
v tisíce věkův leta!“ –

Jako ta lidská myšlénka:
po věcích teprv hřímá,
po věcích lidstvem zachvěje –
myslitel dávno dřímá.

Poselství této nostalgické písně je neastronomické. My se budeme věnovat jejímu astrofyzikálnímu začátku. Tentokrát básník taktně, oklikou a neúspěšně vyšetřuje věk ctihodné dámy. Všimněme si, že se neptá hvězdy samé, ale jejího paprsku, takže k faux pas naštěstí nedošlo. Ostatně sám paprsek se z odpovědi vykroutil s odkazem na to, že svou paní opustil před šesti stoletími. Dnes, kdy máme k dispozici přesněji změřené vzdálenosti, víme, že ve skutečnosti teprve před 370 lety. V každém případě je to doba příliš krátká na to, aby se v životě hvězdy něco zásadního změnilo. Světelný šíp tedy pouze společensky mlží.

Alkyóné byla jednou ze sedmi sester, dcer Atlantových, jejichž matkou byla mořská nymfa Pleióné. Její jméno v latinské podobě Alcyone nese nejjasnější hvězda v Plejádách – hvězdokupě, které jsme se věnovali v kapitole Subaru.

A jak je to tedy s věkem té dámy, o níž je tu řeč? Stáří Plejád se odhaduje na 80 miliónů let. Porovnáme-li to s věkem Slunce, jeví se to být směšně málo. Slunci je více než 4,5 miliardy roků a teprve se blíží do poloviny svého života. Je tedy hvězdou středního věku. Před sebou má ještě nejméně pět, možná i šest miliard let života. U hvězd však, stejně jako u žen, stáří vůbec nesouvisí s tím, kolik jim je roků. Alcyone totiž ve svých 80 miliónech může být ještě mladá nebo už docela stará. Jak to rozhodnout?

Ptát se dámy na to, jakou má váhu, je společensky také nepřípustné – tak řekněme, že ji má modrou, a zkusme použít triku. Využijeme toho, že společenská pravidla tvoří lidé, kteří nerozumějí fyzice, takže zjišťovat hmotnost nám vůbec nezakazují. A právě na hmotnosti hvězdy záleží doba jejího života.  Hvězdy fungují na principu rovnováhy mezi gravitací, která jejich nitro stlačuje a zahřívá, a zářením, které v jádru hvězd vzniká při termonukleární fúzi, a „hrne“ se ven proti gravitaci. Čím hmotnější hvězda, tím větší má vlastní gravitaci a tím více musí produkovat záření, aby udržela rovnováhu. Tím má také kratší dobu života. Několik intimních údajů: Alcyone je hvězda spektrální třídy B7III, obvod „pasu“ má desetkrát větší než Slunce a hmotnost má ve srovnání se Sluncem šestinásobnou, což ji dopálilo natolik, že na povrchu má teplotu zhruba dvakrát větší než Slunce (13 000 K). Takové hvězdy mají životnost řádově 100 miliónů roků. A to je ta potíž. Řádově 100 miliónů může znamenat třeba také 800 miliónů. Je tedy Alcyone stará nebo mladá hvězda? Nemůžeme ji srovnávat se Sluncem. To bylo ve věku 80 miliónů let ještě batoletem. Alcyone má v tom věku už pořádný kus svého života za sebou. Na druhou stranu, při své hmotnosti bude mít Alcyone dobu života spíš než jednu hned několik stovek miliónů let, takže radši řekněme, že je to ještě mladice. Při případné osobní konfrontaci bude tento názor ze společenského hlediska výhodnější.

Nerudův světelný šíp vyslaný paní Alkyonou naznačuje, že už má ta dáma možná po všem vděku. Současná astrofyzika se kloní k názoru, že, ač není nejmladší, po všem vděku ještě zdaleka nemá. Jak jsme ale zjistili, odhadovat věk dámy je i pro básníka úkol nevděčný a v podstatě neřešitelný.

Předchozí díly seriálu: O čem češtinářka nemá ani potuchy | Subaru | Adaptivní optika | Éter | Kolem čeho? | Pohled do hlubin vesmíru

Nerudovy Písně kosmické jsou citovány z České elektronické knihovny

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90