Melancholia

neděle 12. červen 2011 12:44

Nejsem první, kdo to říká. Jen jsem nevěřil a připisoval ta prohlášení reakcím na režisérovo chování v Cannes. Takže bez nároku na originalitu: Melancholia Larse von Triera je

špatný film. Málokdy se mi stává, že lituji ztráty času tolik, jako při útrpném sledování tohoto filmu.

Rád bych předeslal, že jsem do kina nezabloudil omylem. Slečna v pokladně po mě ani nechtěla klubovou průkazku, protože si mě prý pamatuje. Minulé Trierovy opusy jsem poctivě zhlédl a muka nekonečnosti při nich nezažil. I to stříhání poštěváčku v Antikristovi se dalo unést lépe než přes dvě hodiny trvající nuda.
Oficiální text distributora praví: „Nový film Melancholia dánského režiséra Larse von Triera vypráví uhrančivý příběh dvou sester (Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg), z nichž ta mladší se zrovna vdává a stává čerstvou matkou. Svatební veselí se odehrává na starobylém venkovském sídle a všeobecnou sváteční náladu zakalí náhlá hrozba v podobě rudé planety, která vystoupila zpoza slunce a s níž hrozí Zemi bezprostřední srážka. Režisér Trier je pověstný precizně gradovanou atmosférou s neočekávanými zápletkami i zvraty, které ústí do ještě neočekávanějšího konce.“

Jedna lež za druhou. Názor na uhrančivost příběhu (mě připadal banální, použitelný tak do parodie na sci-fi), precizně gradovanou atmosféru (když se dvě hodiny nic neděje, graduje napětí hlavně v močovém měchýři, takže scénu, v níž jedna ze sester bije koně, jsem jen slyšel z WC), neočekávanost zápletek (uznávám, že když se nevěsta ze svatebního lože odebere na golfové hřiště, kde brutálně osouloží poskoka, který kolem ní neustále krouží připraven zapsat si objednaný geniální reklamní slogan, je to poněkud neočekávané), či ještě větší neočekávanost konce (tak natvrdlý divák, který by nejméně od poloviny filmu nevěděl, jak to skončí, myslím neexistuje), je zcela subjektivní a klidně si udělejte jiný. Že planeta není rudá, ale modrá je ovšem objektivní fakt. To rudé měla být hvězda Antares, kterou ta planeta zakryla. Jak přišel distributor na to, že nevěsta se zrovna stává čerstvou matkou (že by ta soulož na golfovém hřišti?), nevím, ve filmu nic takového není. Zato je tam spousta naprostých nesmyslů.

Praví se, že planeta přiletěla od Slunce a minula Merkur a Venuši. Už představa, že Merkur, Venuše a Země se srovnají právě tak, aby planeta mohla jednu po druhé těsně míjet, je dost dětinská a patří do laciné sci-fi. Hlavně by ale měla většinu času být osvětlena z opačné strany a měla by být vidět jako tenký srpek nebo být v novu. Ve filmu ale pořád trůnila na obloze blízko úplňku. Stejně tak se nemohla vyskytnout na obloze stejně velká a ve stejné fázi jako Měsíc. Podle úvodních i závěrečných katastrofických animací byla asi tak pětkrát větší než Země, která je ovšem 3,5 krát větší než Měsíc. Aby Melancholia na obloze byla stejně veliká jako Měsíc, musela být skoro dvacetkrát dál než Měsíc a tudíž v úplně jiné fázi. Jinak to opravdu nejde. To není věda, obyčejná geometrie a podobnost trojúhelníků (učí se děti na základní škole).

Smyčka, již planeta opíše okolo Země, aby se pak vrátila a do Země narazila, je kapitola sama pro sebe. Kamenná planeta (a podle následků srážky kamenná byla) o pětkrát větším průměru než Země musí mít 125x větší objem. Při stejné hustotě také 125x větší hmotnost a tudíž i gravitační přitažlivost. Když připustíme nejmenší očekávatelnou hustotu srovnatelnou s asteroidy (dvojnásobek hustoty vody), pořád je ještě gravitace Melancholie 50x větší než gravitace Země. Ano, je to nesmysl. Ta planeta byla velikostí srovnatelná třeba s Uranem, nebyla by tedy kamenná. Ale to by se Země při nárazu do ní asi nedrolila na kusy, ale zahučela by dovnitř celá. I při hmotnosti Uranu (15x více než Země) to schema průletu obří planety okolo Země nerušeně pokračující v oběhu okolo Slunce a její zpětný pohyb ke srážce, které ta vyděšenější ze sester stáhla z wikipedie (asi to nebyl product placement, z toho by měla wiki spíš ostudu), svědčí o naprosté ignoranci vůči přírodním zákonům. Tak hmotná planeta by se Zemí pořádně cvičila už dávno před přiblížením a nenamáhala by se s obletem a návratem ku srážce. Samotná srážka by také netrvala několik vteřin, ale ve skutečnosti několik minut. Země sama svůj průměr uletí za 7 minut a rychlost pohybu planety Melancholia musí být podobná. Je to dáno gravitací Slunce, tedy pořád tím samým Newtonovým zákonem, který platí za jakéhokoli politického režimu. Zvlášť tristní je ten časový nepoměr v úvodní sekvenci, kde jsou všechny ostatní děje zpomalené.

Já vím, Melancholia není dokument. Jsou to ale jenom detaily? Na sledování manévrů planety je založena ta proklamovaná gradace a neočekávané zvraty. Za okrajovou záležitost to zrovna tady označit nelze. Trierovi fanoušci to prohlásí za umění. Četl jsem ty nadšené reakce na ČSFD. Včetně těch o hlubokém či nádherném audiovizuálním zážitku. Pražští filharmonikové hráli skvěle. Když zajdete na Tristana a Isoldu do opery, zjistíte, že s obrazem, který k té hudbě patří, o hluboký audiovizuální zážitek opravdu jde (Wagner byl perfekcionista a dělal gesamtkunstwerk). Tady se jedná o sérii nesmyslných kýčů podložených hudbou, která k tomu pasuje, ale nepatří.  V závěrečných titulcích zcela nesmyslný název instituce, která poskytla astronomické snímky (správně mělo být asi STScI, tedy Space Telescope Science Institute), mě jen utvrzuje v názoru, že to je celé hudlařina. A ty skandální bláboly v Cannes životní nutnost, jinak by autora  s filmem všichni odzívali. K zamyšlení zůstává jen ten můstek v lese. Navlas stejný jako v Antikristovi, kde byl symbolem přechodu mezi normálním a temnými silami ovládaným světem. Ale tady?

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90