Krtek a Gagarin

pátek 8. duben 2011 20:28

Mr. GagaMole

Příští týden oslavíme 50 let pilotované kosmonautiky. Půjde-li vše podle plánu, ještě tento měsíc se na oběžnou dráhu vydá naposledy raketoplán Endeavour. Na jeho palubě poletí do vesmíru také Krteček. Do vesmíru? A proč zrovna Krteček?

12. dubna uplyne 50 let od prvního orbitálního letu člověka. Ten člověk se jmenoval Jurij Alexejevič Gagarin, a kdyby nebyl havaroval v březnu 1968 se stíhačkou, mohlo mu letos být 77 let. Gagarin byl rovněž prvním, kdo překonal výšku 100 km nad Zemí, jakousi technicky stanovenou hranici kosmického prostoru. V této souvislosti mě napadá jedna věc. Velice si vážím techniků, kteří dokážou zvládnout a zabezpečit lety lidí do nepřátelského prostředí. Obdivuji hrdiny, kteří podstupují náročný výcvik a mimořádné riziko. Cením si výsledků vědeckého a medicínského výzkumu v podmínkách stavu beztíže (přesněji mikrogravitace) a téměř dokonalého vakua. Ale mám jednu výhradu k patetickým slovům a heslům, která jsme si zvykli používat. To, co hrdě nazýváme lety do vesmíru, jsou ve skutečnosti (snad s výjimkou letů na Měsíc) jen hodně nákladné a hodně riskantní výškové lety do horních vrstev atmosféry. Co mě vede k takovému tvrzení?

Mezinárodní kosmická stanice se pohybuje ve výšce 350 km nad zemským povrchem. Představme si Zemi velikou jako grep (12,5 cm). To odpovídá měřítku 1:100 000 000 (sto miliónů). Stanice se v tomto měřítku plazí 3,5 milimetru nad povrchem grepu. V té výšce je atmosféra tak řídká, že na Zemi takové vakuum neumějí vyrobit ani fyzikové v laboratořích, ale tak hustá, že v důsledku tření o zbytky vzduchu stanice neustále klesá a její dráhu je nutné občas zvýšit pomocí raketových motorů, aby nám jednou nekontrolovatelně nespadla na hlavu. Raketoplán se nejdále od Země dostal při vynášení a opravách Hubblova teleskopu. To bylo téměř 6 milimetrů nad povrchem grepu! Lodi Apollo donesly astronauty až na Měsíc – v našem měřítku skoro 4 metry daleko od grepu. Je to opravdu daleko?

Náš grep se od Slunce, které by měla představovat 14 metrů velká koule, nachází ve vzdálenosti 1,5 km. Nejbližší další grep (planeta Venuše) se k našemu grepu občas přiblíží na 450 m, mandarinka Mars na necelých 560 m. Fotbalový míč, který by představoval Neptun, se ovšem bude nacházet 45 km daleko. Ve srovnání s těmi milimetry na oběžné dráze okolo grepu je to nekonečno. A to jsme pořád ještě ve vnitřní části sluneční soustavy. Komety přicházejí z ještě mnohem větších vzdáleností a vesmír je už něco úplně jiného. Budeme-li se držet doslova při zemi (pardon, při grepu) a budeme za vesmír považovat hvězdy na obloze (tak chápali vesmír astronomové v 18. až 19. století), pak tu nejbližší v našem modelu najdeme ve vzdálenosti 400 tisíc kilometrů od Slunce. Průměr Galaxie, našeho hvězdného ostrova, bude v tom modelu 10 miliard km, ale to už se dostáváme k tak vysokým číslům, že ztrácí smysl modelovat vzdálenosti v měřítku 1 : 100 miliónům, takže toho nechme i přes to, že do vesmíru na úrovni poznání 21. století jsme se zatím vlastně v těch úvahách o vzdálenostech ani nedostali. To bychom museli mluvit o prostorové struktuře pavučiny tvořené kupami galaxií na škále miliard světelných roků (skutečných, ne v modelovém měřítku).

Nelétáme do vesmíru. Batolíme se v těsném okolí a v gravitační náruči naší matičky planety. A Krtek k takové dětské hře nepochybně patří :-) Tak šťastný let, Krtku!

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90