Saturn na dubnové obloze aneb Pán prstenců

čtvrtek 31. březen 2011 13:31

Roční doby na Saturnu
HST - Hubble Heritage

V dubnu se z oblohy ztratí všechny planety s výjimkou Saturnu. Přesto se důvodů proč zaklonit hlavu přece jen najde dost.

Téměř všechny planety se v průběhu dubna sejdou v souhvězdí Ryb. Všechny se tam schovávají za Sluncem, takže jsou nepozorovatelné. Jen Merkur je ve skutečnosti mezi Zemí a Sluncem (9. 4. je v tzv. dolní konjunkci), ale výsledek je stejný – ztrácí se ve sluneční záři. Neptun postává opodál v souhvězdí Vodnáře, ale úhlově je na obloze Slunci tak blízko, že jej také pozorovat nemůžeme. Jediná planeta, která nám zbyla, ale stojí za to.

Saturn je v noci ze 3. na 4. 4. v opozici se Sluncem, svítí tedy na obloze po celou noc. Nachází se v souhvězdí Panny. Díky svým prstencům je Saturn právem považován za nejkrásnější planetu. Prstence můžeme pozorovat jen v dalekohledu. Při malém zvětšení ovšem Saturn s prstenci vypadá jen jako „taková podivná šiška“, teprve asi třicetinásobné zvětšení nám pomůže rozluštit tu záhadu. Zabýval se jí už Galileo Galilei, který prstence viděl jen jako dva přívěsky po stranách planety. Později  dospěl k závěru, že jsou to dva měsíce Saturnu, které jsou těsně přilepeny na planetu a velmi pomalu ji obíhají, spočívajíce stále přesně naproti sobě. K tomuto závěru jej přivedlo jejich dočasné zmizení, které pozoroval. Tvar prstence odhalil až ve druhé polovině 17. století Christiaan Huygens, který také zároveň objevil první skutečný Saturnův měsíc – Titan. Ten je větší než planeta Merkur a je v dalekohledu velmi snadno pozorovatelný jako hvězdička, která Saturn doprovází pořád přibližně v rovině prstenců. To podivné zmizení prstenců (domnělých satelitů), které pozoroval Galilei, bylo způsobeno tím, že prstence jsou ve skutečnosti nesmírně tenké. Tvoří je drobné hroudy zmrzlého bláta (obsahují skutečně hodně zmrzlé vody) s typickým rozměrem 10 cm. Jsou tam však i větší balvany a také menší částečky, dokonce i plyn. Všechno to smetí obíhá okolo Saturnu ve vrstvě, která je tlustá jen desítky metrů, místy jen jednotlivé metry. Hroudy s rozměry stovek metrů ční nad a pod rovinu prstenců a při správném osvětlení od Slunce vrhají skutečně impozantní stíny.

I když započteme zprohýbání prstenců, celkový průřez při pohledu zboku je jen několik stovek metrů. A to je klíč k řešení záhady jejich zmizení. Jsou-li k nám prstence natočeny bokem, nemůžeme je na tu dálku vůbec vidět. Stává se to pravidelně po necelých 15 letech, vždy, když Země prochází rovinou prstenců. Naposledy byl Saturn bez prstence v září 2009, příště nás to čeká v roce 2024. Nyní můžeme pozorovat, jak se prstence postupně „otevírají“. Budete-li tedy navštěvovat hvězdárnu pravidelně každé jaro či léto, kdy je v těchto letech Saturn vidět nejlépe, můžete postupně sledovat změny prstenců.

Pokud jste se s potěšením pokochali mimořádně jasným březnovým úplňkem, nabízím ještě lepší zážitek. O vysvětlení, proč není nejlepší pozorovat Měsíc právě v úplňku, jsem se pokusil v blogu Obří úplněk. Tentokrát doporučuji podívat se na Měsíc v období okolo první čtvrti, tedy v první polovině dubna, kdy dorůstá na večerní obloze. Hory a krátery na rozhraní světla a stínu na povrchu Měsíce budou vrhat výrazné stíny a díky tomu budou dobře viditelné. První čtvrť nastává 11. dubna ve 14:05.

Období nejlepších příležitostí k pozorování povrchu Měsíce rámují dvě setkání Měsíce s planetami. 4. dubna před polednem se Měsíc potká s Merkurem. Bude to pouhý den po novu, ale po západu Slunce by za mimořádně příznivých podmínek (čistá obloha až k obzoru) bylo možné obě tělesa spatřit například triedrem. Se Saturnem se Měsíc sejde 17. dubna, den před úplňkem. Největší přiblížení nastane okolo 6. hodiny ranní, ale po celou noc ze 16. na 17. duben budeme moci sledovat přibližování Měsíce k Saturnu. Saturn bude severně od Měsíce (u nás tedy nad ním).

Nedočkavci, jimž se letos ještě nesplnilo přání, se mohou těšit na pravidelné dubnové „padající hvězdy“ – meteory z roje Lyrid. Maximum připadá na 22. dubna, ale zvýšenou aktivitu roje můžeme čekat v delším období – mezi 16. a 26. dubnem. Bude ale dost rušit světlo Měsíce, který je v době maxima roje čtyři dny po úplňku. Na druhou stranu, Lyridy patří mezi nejvydatnější a nejstarší známé meteorické roje. Číňané v roce 687 před naším letopočtem údajně pozorovali dokonce meteorický déšť.

Saturn: zvlnění způsobené větším tělískem obíhajícím v prstencích vrhá stín (snímek pořídila sonda Cassini 28. 7. 2009):

Zvlnění Saturnova prstence působením malého měsíčku

Malý objekt v prstneci B byl objeven sondou Cassini (snímek je z 26. 7. 2009) díky tomu, že se jeví jako jasná skvrna a v období Saturnovy rovnodennosti vrhá dlouhý stín. Objekt má průměr okolo 300 m a obíhá přímo v rovině prstenců. Stín na fotografii je dlouhý 36 km:

Stín malého Saturnova měsíčku na prstenci

 

 

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90