Tak nám začal podzim, od teďka se dny začnou zkracovat…

čtvrtek 23. září 2010 14:50

Západ Slunce do Baltského moře
J. Veselý

Ano 23. září 2010 v 5:08 středoevropského letního času letos začal astronomický podzim. V přírodě okolo nás je ale podzim už dávno – meteorologové kladou začátek podzimu už na začátek září. A dny se zkracují už čtvrt roku. Přesto teprve při podzimní rovnodennosti to na nás nějak dolehne.

Je to zřejmě čistě psychologická záležitost. Předesílám, že jsem nedělal žádné dotazníkové šetření, ale vhodně formulovaným testem by se jistě snadno dalo ověřit, že většina lidí vnímá podstatu rovnodennosti tak, jak jsem to formuloval v titulku. Abych svůj subjektivní pocit podepřel něčím aspoň trochu objektivním, odvolám se na zprávu agentury Mediafax, která se stala základem nejednoho nejen internetového článku o podzimní rovnodennosti: Začal podzim, jaké bude počasí? Nepíše se v ní doslova, že dny se zkracují teprve od rovnodennosti, ale myslím, že většina lidí tu zprávu tak pochopí.

Dny se ve skutečnosti zkracují už od 21. června, tedy od začátku (astronomického) léta. Z tohoto pohledu je letní slunovrat nejsmutnějším dnem v roce. Ale dny jsou u nás v létě tak dlouhé, že si jejich zkracování ve víru letních radovánek ani nevšimneme. Navíc, kdo by si nechal letní náladu kazit chmurnými myšlenkami na zkracující se den.

Samotný okamžik podzimní rovnodennosti je tedy, pokud jde o fungování živé i neživé přírody, naprosto bezvýznamný a pro lidi představuje jen psychologický mezník. A to ještě většina lidí netuší, že neplatí školní poučka o tom, že dny a noci jsou o rovnodennosti stejně dlouhé! Zalistujme Hvězdářskou ročenkou - chytrými tabulkami pro astronomy: 23. září 2010 vyšlo Slunce v 6:47 SELČ a zapadlo v 18:56 SELČ (na 50. rovnoběžce a 15. poledníku pro nás detailisty). To ale znamená, že při rovnodennosti je den o 18 minut delší než noc!

Už to nemůžu dál tajit: milé děti, paní učitelka vám ve škole lže, tvrdí-li, že den a noc jsou 23. září stejně dlouhé. Nemějte jí to, prosím, za zlé. Kdyby byla paní učitelka stejný hnidopich jako já, a pokoušela se vám to vysvětlit úplně přesně, zbláznila by se z toho nejen ona, ale asi i vy.

Jako se vším v životě, i s rovnodenností je to složitější než to na první pohled vypadá. Den a noc by byly stejně dlouhé, kdyby Země neměla atmosféru a Slunce bylo bodovým zdrojem světla. Jenže to by tady zase nebyly děti a paní učitelky, které by je mohly učit o rovnodennosti. Je to úplně stejné jako se těmi rybami a rybníky. Protože tedy Země atmosféru má, dochází při průchodu slunečního světla atmosférou k jeho ohýbání – refrakci. Všichni jistě známe zákon lomu: „tyč do vody ponořená, jeví se být nalomená.“ Podobně to funguje i ve vzduchu. Lom světla způsobí, že když se nám sluneční kotouč na obloze dotýká spodním okrajem obzoru, je ve skutečnosti celé Slunce pod obzorem a my jej vidíme jen díky vzduchu a refrakci. To platí na obou stranách, tedy na východě i na západě. Čím níž je Slunce nad obzorem, tím mocnější vrstvou vzduchu se k nám propracovává jeho světlo a tím výraznější je refrakce. Proto také vidíme při východu či západu Slunce „šišaté“. Spodní část slunečního kotouče je totiž refrakcí přizvednuta víc než horní.

Když k refrakci přidáme ještě fakt, že rovnodennost vlastně platí pro střed Slunce, ale sluneční disk potřebuje ještě nějakou dobu na to, aby celý vyšel či zapadl, prodlouží se nám na 50. rovnoběžce den oproti teoretické Zemi bez atmosféry osvětlené bodovým Sluncem o 9 minut. O stejných devět minut se zkrátí noc, takže rozdíl mezi dnem a nocí se o rovnodennosti vyšplhá až na oněch 18 minut. Smíříme-li se s přítomností atmosféry, refrakcí a velikostí Slunce, pak musíme přestát i fakt, že den a noc budou stejně dlouhé až přibližně tři dny po podzimní rovnodennosti.

P.S.: Až vás, děti, bude paní učitelka zase zkoušet, řekněte, že rovnodennost znamená, že den a noc jsou stejně dlouhé. Ona má jistě spoustu daleko důležitějších starostí než nějakou refrakci. Navíc se dopustila relativní chyby jen 1,25% a to bychom jí snad mohli odpustit ne?

Jan Veselý

J. VeselýKdyby byly v12:5317.12.2010 12:53:59
Petr JaroňDotaz09:1324.11.2010 9:13:13
NULITo jsem ráda,17:5724.9.2010 17:57:37
Jarka JarvisZa rok a půl,02:2824.9.2010 2:28:48
Lída V.Kobylka zásadně čte23:4323.9.2010 23:43:29
TondaPani Jarvis22:5123.9.2010 22:51:07
Jarka JarvisPane Kobylko,22:3223.9.2010 22:32:12
Josef KobylkaAutore, pokud vím, tak dny se začínají zkracovat19:2823.9.2010 19:28:59

Počet příspěvků: 8, poslední 17.12.2010 12:53:59 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora