Opravdu těžká hvězdná okurka

sobota 24. červenec 2010 13:43

Komplex mlhovin 30 Doradus s hvězdokupou R136 ve Velkém Magellanově mračnu
HST, NASA

Letos se nějak přemnožily okurky. Ve čtvrtek večer jsme doma měli okurky v umyvadle, ve vaně, ve dřezu, v předsíni, na stole, … Uf! Odhrnul jsem okurky z notebooku, zabrouzdal po internetu a...

zase okurka:  „Vědci objevili ve vesmíru monstrum, hvězdu 265krát těžší než Slunce“ nebo: „Astronomové objevili „otylou“ hvězdu. Váží jako 300 Sluncí“ a ještě: „Astronomové našli rekordně velkou hvězdu, těžkou jako 265 Sluncí.“

Když jsem bylo dvanáctileté dítě, začalo jsem se zajímat o vesmír a o rok později chodit do astronomického kroužku. Tehdy, před třiceti lety, byla nejhmotnější hvězda 2500x hmotnější než Slunce a, čtenáři div se, byla to ta samá hvězda R136a v centru komplexu mlhovin v Magellanově mračnu, kterou teď „astronomové objevili.“ Povrchovou teplotu tenkrát měla 60 000 K. V časopise Science o tom v roce 1981 vyšel článek, o kterém jsem samozřejmě neměl ani ponětí, ale psalo se o tom i v naší Říši hvězd. Zásadní problém byl v tom, že taková hvězda vlastně existovat nemůže, protože teoretický horní limit stability se tehdy pohyboval okolo 100 hmotností Slunce.


Samozřejmě se poměrně brzy podařilo dokázat, že R136a je skupina hvězd, kterou dalekohledy z počátku osmdesátých let nedokázaly rozlišit na složky. R136a je pod neustálým dohledem a nebyla tedy senzačně objevena právě teď, jak by se podle internetového humbuku mohlo zdát. Ale problém s příliš velkou hmotností R136a trvá. Teoretický limit stability hvězdy někteří astronomové odvážně posunuli až na 150 hmotností Slunce, ale obří hvězdy v R136 (označení celé hvězdokupy, jejíž je skupina R136a součástí) se stále zdají být ještě 2x hmotnější (odtud asi pramení ona dezinformace o dvakrát větší hmotnosti než měla předchozí rekordmanka).


Za vznikem letošní astronomické megaokurky stojí, jako už mnohokrát, internet stanice BBC. České klony zprávy o „objevu monstra“ jsou v tom skoro nevinně, až na jednu maličkost. Seriózní zprávy by měly být ověřeny alespoň ze dvou nezávislých zdrojů. A jeden echt zdroj (že by dokonce prazdroj?) je v těch zprávách dokonce zmíněn: článek z červencového vydání Mothly Notices of the Royal Astronomical Society (MNRAS). Ač celý přístupný na internetu, obávám se, že autory okurek nečten. Má totiž 20 stránek a, uznávám, není to žádné lidové čtení do šestatřicetistupňového vedra. Naopak, je to brilantní odborný článek, v němž žádné slovo nelze vynechat či jen přesunout na jiné místo. Dokonalá ukázka špičkové vědy. Obsahuje důkladný popis použité metody a excelentní formulaci závěrů.
Jmenuje se „Hvězdokupa R136 obsahuje několik hvězd, jejichž hmotnosti značně překračují přijatý limit 150 hmotností Slunce.“ Netvrdí se v něm, že byla objevena nová nejhmotnější hvězda, dokonce z něj neplyne ani to, že byla změřena hmotnost složek R136 – byl odhadnut horní limit hmotnosti na základě spektroskopických měření, modelů hvězdného vývoje a populační analýzy hvězdokupy (v podstatě pokus o odhad jak hmotné hvězdy ve hvězdokupě vzniknou, když známe jen hmotnost celé hvězdokupy a víme, jaké záření z hvězdokupy přichází). Na 18 stranách se podrobně rozebírají metody modelování a hledají kombinace (počáteční podmínky), při kterých použité modely nejlépe odpovídají pozorovaným zářivým tokům v různých oborech spektra. Včetně možností, že jde o nerozlišené vícenásobné hvězdy. Poslední dvě strany patří diskusi a závěru. Začíná se větou: „Aby velmi hmotné hvězdy – překračující nyní přijímanou hranici 150 hmotností Slunce – mohly v lokálním vesmíru existovat, pak musí:“ a následuje výčet komplikovaných podmínek. Je zde i tabulka skutečně obsahující údaj o počáteční hmotnosti R136a1 činící 320 hmotností Slunce a diskutuje se otázka: „Bude mít horní limit okolo 300 hmotností Slunce nějaký vliv na astrofyziku?“


Článek v MNRAS je bezpochyby pro další vývoj fyziky hvězd nesmírně významný, ba klíčový. Okurkový způsob deformace informace, kterým se šíří po internetu, mě však velmi mrzí. Vzniká tím dojem, že podstatou vědy je objevit nejzelenější žábu, sestrojit nejrychlejší hodiny či vypěstovat největšího trpaslíka. Když je široká veřejnost „informována“ tímto způsobem, lze se divit tomu, že se na vědu těžko shánějí peníze?

Ještě pro přehlednost:

Okurky

Most massive stars in Universe discovered

Vědci objevili ve vesmíru monstrum, hvězdu 265krát těžší než Slunce

Astronomové objevili „otylou“ hvězdu. Váží jako 300 Sluncí

Astronomové našli rekordně velkou hvězdu, těžkou jako 265 Sluncí

Informace

The R136 star cluster hosts several stars whose individual masses
greatly exceed the accepted 150 M⊙ stellar mass limit

Central Object of the 30 Doradus Nebula, a Supermassive Star

Jan Veselý

Jan VeselýŽebříčky z Wikipedie18:5528.7.2010 18:55:19
Jan VeselýBrankář18:4728.7.2010 18:47:14
dageZpráva ESO19:2026.7.2010 19:20:28
NULITo jsem blázen,18:5325.7.2010 18:53:43
P. KrejčíAha?!17:0824.7.2010 17:08:20
SvětlanaMě to bylo hned divný15:4224.7.2010 15:42:08

Počet příspěvků: 6, poslední 28.7.2010 18:55:19 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,65

Seznam rubrik

Tipy autora