Jaro už 20. března? To chce klid, je to normální!

sobota 20. březen 2010 20:21

Talovín u nás na zahrádce
JV

Tři, dva, jedna, teď! Je 20. března 2010, 18:32 SEČ. Už je tu zase to pitomý jaro, ptáci řvou, šeříky smrdí… zpívá škarohlíd po sole na fujaru v písni Ivana Mládka. Moje oblíbené cédéčko hraje od rána už potřetí. A venku…

to jako jaro opravdu (konečně) vypadá. Probrali se krtci a ryjí chodbičky, stavbaři už tři neděle ryjí brázdu do silnice v naší ulici, neboť i k nám do Hradce Králové se od severovýchodu nezadržitelně blíží kanalizace! Sýkorky okázale pohrdají zbytky krmení, které poněkud nepatřičně ještě visí na větvích švestky. Okolo bují krokusy, bledule a talovíny a sousedovic kocour zanechal čerstvého bobše na naší terase. Prvního v novém roce! (Už jsem se málem radoval, že přes nové zábradlí se tam neumí dostat. No nic.) Jo a ve schránce vypučely předvolební letáky! Neklamné znamení, že se probudili i politici. Očekávám od nich to samé, co od toho kocoura.

O tom jsem ale původně psát nechtěl. Zaujalo mě, že místní sdělovací prostředníci se intenzivně zabývají otázkou, proč to letošní astronomické jaro začalo už dvacátého. A přitom odpověď je tak jednoduchá: protože je to normální. Už v roce 1998 udělal astronom Pavel Příhoda statistiku, z níž vyplynulo, že ve druhé polovině 20. století připadal okamžik jarní rovnodennosti nejčastěji na 20. března a nikoli na jedenadvacátého, jak se píše v učebnicích. Ve srovnání s jinými pitomostmi, které se v učebnicích píší, je toto marginálie, proti níž nemá cenu bojovat. Ten údaj je navíc podpořen čtyři století starým rozhodnutím papeže Řehoře XIII., že jaro bude začínat 21. března, i kdyby čert na koze jezdil (formuloval to trochu jinak, ale význam je přibližně stejný), aby dobře vycházely Velikonoce. Zajímalo mě, jak to se začátkem jara bude v dalších letech, a tak jsem si dal tu práci, a spočítal jarní rovnodennosti na příštích 400 let.

Proč právě čtyři století? Nejde o žádné magické číslo. To období vychází z gregoriánské reformy kalendáře, v níž se jednou za 400 let uplatní výjimka z výjimky. Pokusím se to trochu osvětlit. Na konci 16. století se juliánský kalendář, v němž je každý čtvrtý rok bez výjimky přestupný, rozcházel s chodem ročních dob už o citelných 10 dní. Řehoř XIII. nařídil v roce 1582 těch nepříjemně přebývajících 10 dní vynechat. Hlavním pilířem jeho reformy ale bylo zavedení výjimky z pravidla o přestupných rocích: přestupné jsou roky, v nichž je letopočet dělitelný čtyřmi s výjimkou letopočtů dělitelných stem (pro jednoduchost celých století, například 1700, 1800, 1900). Aby se kalendář co nejpřesněji shodoval s oběhem Země okolo Slunce, tedy s ročními dobami, zavedl papež ještě výjimku z výjimky: letopočty dělitelné čtyřmi sty přestupné zůstanou. V minulosti se to týkalo roků 1600 a 2000, v nejbližší budoucnosti nastane výjimka z výjimky v roce 2400. Všechny ty komplikace si děláme proto, že rok, tedy jeden oběh Země okolo Slunce, netrvá 365 dní, ani 365,25 dne, jak předpokládal juliánský kalendář, nýbrž 365,24219… dne.

Ale zpátky k jarní rovnodennosti. Kvůli tomu, že chod kalendáře s oběhem Země synchronizujeme jednou za čtyři roky, můžeme pozorovat, jak v každý přestupný rok jarní rovnodennost jakoby uskočí o den zpátky. Přesněji řečeno o něco málo víc než o jeden den, takže během století okamžik jarní rovnodennosti v kalendáři neustále „couvá“. Tím že na konci století přestupný den nezařadíme, uteče rovnodennost v kalendáři zase trochu dopředu. Trochu o moc, takže v následujících staletích jarní rovnodennosti nedocouvají tak hluboko zpátky, jak bychom potřebovali, a proto nám po 400 letech dojde trpělivost a přestupný den na konci čtvrtého století v cyklu opět zařadíme, čímž to zase přeženeme na druhou stranu a v následujících stoletích kalendář ten náskok stahuje, a tak dále, pořád dokola.

Prakticky to vypadá tak, že ve 21. století začíná jaro zpravidla 20. března. 21. března nastane naposledy příští rok – to platí u nás, ve světovém čase, tedy na nultém poledníku, nastalo jaro 21. března pro toto století definitivně naposledy už v roce 2007. V roce 2048 poprvé v našem století přivítají jaro už Pepíci 19. března. Na nultém poledníku už v roce 2044, ale tam zase Joeové slaví svátek jindy. Ani ve 22. století se to moc nezlepší. V prvním desetiletí to bude půl na půl 21. a 20. března, ale pak začne jednoznačně převažovat dřívější datum rovnodennosti, po roce 2140 to několik desetiletí bude výhradně 20. března a od roku 2180 se zase začne objevovat 19. březen. Ve 23. století se 21. a 20. březen budou o jaro dělit přibližně půl napůl téměř 40 let, ale pak bude 60 let zase převažovat 20. březen. Ve 24. století (po roce 2300) to 21. březen jako vítěz souboje o jarní rovnodennost doklepe skoro do poloviny století, ale ve druhé polovině 24. století opět převezme vládu 20. březen. Po roce 2400 se vrátí současná situace s jednoznačnou převahou 20. března. 21. března u nás nastane ve 25. století jaro jen dvakrát (v letech 2403 a 2407), ve světovém čase dokonce ani jednou!

Hmm... Já vím, že se toho většina z nás asi nedožije. Chtěl jsem jenom říct, že astronomické jaro normálně začíná nejčastěji 20. března. Nebylo by přece jen vhodné to politicky stanovené datum začátku jara v učebnicích změnit?

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90