Slzy radosti syna boha Slunce

úterý 8. prosinec 2009 09:02

http://lambda.gsfc.nasa.gov

Po listopadových Leonidách nás v noci ze 13. na 14.  prosinec čeká další z vydatnějších meteorických rojů - Geminidy. Padající hvězdy budou tentokrát zdánlivě vyletovat ze souhvězdí Blíženců. Zdrojem prachových částeček, které jsou příčinou meteorů, bývají zpravidla komety. V případě Geminid je to mnohem zajímavější příběh.

Jejich mateřské těleso se jmenuje Phaeton podle syna boha Hélia. Phaeton se proslavil tím, že havaroval se slunečním spřežením a zahynul po srážce s Diovým bleskem. Astronomické těleso Phaeton je slavné hned z několika důvodů. Své jméno dostalo proto, že má velmi výstřední dráhu. Když je Phaeton nejdále od Slunce, nachází se až za drahou Marsu, v hlavním pásu planetek. Když je Slunci nejblíže, dělí jej od povrchu hvězdy jen 20 milionů kilometrů a Phaeton se rozpálí až na nějakých 750 stupňů Celsia. Phaeton je  vůbec první planetka objevená kosmickou sondou či umělou družicí Země. Bylo to 11. října 1983 pomocí infračervené družice IRAS a nové těleso  dostalo předběžné označení 1983 TB.

Listování cirkuláři Ústředí pro astronomické telegramy z té doby nám umožňuje ukázat, jak neuvěřitelně rychlý a současně nenápadný dokáže být objev, který by si zasloužil místo na obálkách populárních magazínů:

14. října 1983 jsme se v cirkuláři číslo 3878 dočetli:

„1983 TB
S. Green z University v Leicestru hlásí, že pomocí Infračerveného astronomického satelitu bylo objeveno rychle se pohybující těleso, viz níže. Optické potvrzení objevu dokazující asteroidální vzhled objektu učinil C. Kowal z Palomarské observatoře.“
Následuje tabulka se sérií čísel. Ještě jednou opakuji: touto strohou větou byl oznámen historicky první objev planetky pomocí umělé družice Země.

O pět dní později následoval cirkulář číslo 3879 , v něm tabulka s dalšími čísly a věta:

„Následující elementy vypočtené z výše uvedených pozorování C. M. Bardwellem z Centra pro astrofyziku jsou nutně zatíženy jistou nepřesností. Zdá se však, že jde o těleso typu Apollo a pravděpodobně nejmenší perihelovou vzdáleností ze všech známých planetek“.  (Vědci dokážou být opravdu velkými suchary.)

26. října 1983 vyšel cirkulář s číslem 3881 a v něm další nenápadná věta:

„F. L. Whipple z Centra pro astrofyziku nás informoval, že elementy dráhy 1983 TB uvedené v IAUC 3879 jsou téměř totožné se středními orbitálními elementy 19 meteorů z roje Geminid fotografovaných pomocí super-Schmidtových meteorických kamer (Jacchia a Whipple, 1961, Smithsonian Contrib. Apod. 4, 97), jmenovitě, …“ a následuje opět tabulka s čísly. Tento suchar, tak tvrdý, že by si o něj vylámal zuby i Tyrannosaurus rex, představuje opravdovou třešničku na vědeckém dortu. Měly bouchat zátky od šampaňského, svítit ohňostroje, promlouvat politici a mimořádná zpravodajství přerušovat vysílání televizních seriálů: Fred Whipple odstranil bílé místo v astronomických knihách, které trápilo generace astronomů před ním – odhalil, že 1983 TB (budoucí Phaeton) je mateřským tělesem Geminid!

No, nevadí… Snad příště.


S číslem 3200 byl Phaeton nakonec zařazen mezi planetky, ale současně se ukázala být celkem oprávněnou spekulace o tom, že Phaeton je „vyhaslá kometa“. S částečkami prachu, které za sebou v minulosti Phaeton trousil, se Země potkává každý rok v prosinci. Letos máme výhodu, že Měsíc se blíží k novu a tudíž bude (daleko od měst) temná obloha. V noci ze 13. na 14. prosinec bychom mohli uvidět až několik desítek padajících hvězd za hodinu. Po slzách svatého Vavřince a Leonida Iljiče tedy máme šanci zahlédnout i slzy syna boha Slunce. Od roku 1983 jsou to pro astronomy – a Freda Whippla především – slzy radosti. A nezapomeňte si něco přát, až tu padající hvězdu uvidíte.

Originály astronomických cirkulářů najdete na webu:

http://www.cfa.harvard.edu/iauc/03800/03878.html
http://www.cfa.harvard.edu/iauc/03800/03879.html
http://www.cfa.harvard.edu/iauc/03800/03881.html

Jan Veselý

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,78

Seznam rubrik

Tipy autora