17. listopadu se můžeme těšit na Leonidy

středa 11. listopad 2009 08:45

Leonidy v roce 1833

17. listopadu 2009 rozzáří oblohu četné ohňostroje na oslavu dvaceti let svobody. Jeden z nich se bude zcela jistě vymykat všem ostatním. Budou totiž padat leonidy. Ač je to slovo velmi symbolické, nemá s politikou nic společného. Za jasné noci, daleko od ostrovů civilizace zasažených světelným znečištěním, budeme mít šanci spatřit stovky padajících hvězd za hodinu.

Před dvaceti lety, 17. listopadu 1989 svítila na naší obloze polární záře. To není věta z bájesloví. Sám jsem tu noc prožil na hvězdárně a do neustále drnčících telefonů opakoval, že nepřistávají mimozemšťani, že je to přírodní úkaz i když u nás vzácný. Po dvaceti letech si můžeme události ze 17. listopadu opět připomenout mimořádným nebeským úkazem. Letos by v tu noc měla vyvrcholit aktivita meteorického roje leonid.

Jsou to drobné prachové částečky, které za sebou trousí kometa Tempel-Tuttle. Každý rok v listopadu Země potkává proud kometárních částic, které rychlostí desítek kilometrů za sekundu vletují do atmosféry. Následkem toho se prachová zrnka vypaří a na zem nedopadnou. Ve výšce okolo 100 km nad zemí se střetávají s atomy a molekulami vzduchu - především tedy s dusíkem a kyslíkem - a předávají jim svoji obrovskou kinetickou energii. Excitované a ionizované plyny pak při návratu k normálnímu stavu vydávají záření, které pozorujeme jako světelný záblesk na obloze. Lidově se říká padající hvězda, astronomové používají odborný termín meteor. Obecně rozšířená představa, že vidíme hoření prachových částeček zahřívaných třením o atmosféru je zcela mylná. Skutečně pozorujeme ionizovanou stopu po průletu meteoroidu řídkým vzduchem.

V situaci, kdy země prochází proudem kometárního prachu, pozorujeme meteorický roj - velké množství meteorů, které zdánlivě vyletují z jednoho místa na obloze. Leonidy dostaly název podle souhvězdí Lva. Proslavily se tím, že v minulosti byly občas roje leonid tak bohaté, že pozorovatelé napočítali tisíce meteorů za hodinu a to úžasné nebeské divadlo nazvali meteorickým deštěm. Nejslavnější je představení z roku 1833, které je zachyceno na přiložené ilustraci. V roce 1999 zjistili pilní pozorovatelé 3000 leonid za hodinu.

Stopa za kometou Tempel-Tuttle je už tak dokonale zmapovaná, že astronomové dokáží určit, ve kterém roce kometa uvolnila prach, který právě pozorujeme. Například v roce 1998 jsme zaznamenali sice méně meteorů, zato byly neobvykle jasné. Pocházely totiž z velmi starého proudu, jejž za sebou kometa zanechala v roce 1333 a který je bohatý na větší částice. V roce 2009 proletíme proudem z roku 1466, ve kterém převažují malé částečky. Nečekejme meteorický déšť. Nejoptimističtější odhady hovoří o pěti stovkách slabých meteorů za hodinu. Ne všechny meteory také uvidíme. Uvedené číslo je jakási teoretická hodnota, která udává, kolik meteorů by spatřil pozorovatel, který přesáhne zrakem celou oblohu a má radiant - místo, z něhož padající hvězdy vyletují - přímo nad hlavou. Bill Cooke z NASA Marshall Space Flight Center odhaduje, že v roce 2009 maximum připadne na 17. listopadu 22:34 až 22:44 našeho času. V tu dobu se bude Lev teprve vynořovat zpod východního obzoru, takže uvidíme v nejlepším případě jen polovinu toho nebeského divadla. Meteory můžeme očekávat na celé obloze, tedy nejen na východě - tam bude ležet jejich zdánlivý zdroj. Samotné maximum bude velmi krátké, pravděpodobně ani celou hodinu trvat nebude. Přesto, pokud se vzdálíme od přesvětlených měst na místo s dobrým výhledem na celou oblohu, můžeme se za jasného počasí těšit na pěknou podívanou. Měsíc, který by slabé meteory spolehlivě přesvítil, bude tentokrát v novu. To je další důvod, proč si datum 17. listopadu 2009 poznamenat do kalendáře.


Slovníček pojmů:

Meteoroid je malé tělísko (zrnko prachu, kámen), které se pohybuje sluneční soustavou, zpravidla obíhá okolo Slunce. Když meteoroid vletí do naší atmosféry, způsobí stvětelný efekt zvaný meteor. Větší kameny mohou průlet atmosférou přežít. Pokud takový kámen najdeme, říkáme mu meteorit.

Politicko-historická poznámka:

To spojení zní lákavě, ale s generálním tajemníkem, jehož tanky pomohly u nás instalovat jiného generálního tajemníka s podobně hustým obočím, nemají leonidy pranic společného. I když... V listopadu 1982 jsme jim po vzoru známějšího letního meteorického roje začali v astronomickém kroužku říkat slzy Leonida Iljiče.

Jan Veselý

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,90