O čem češtinářka nemá ani potuchy

úterý 6. říjen 2009 10:43

Letos uplynulo přesně 131 let od prvního vydání Nerudových Písní kosmických tiskem. Snad právě na počest tohoto hezky špičatého výročí s sebou letos v květnu na oběžnou dráhu okolo Země vzal Andrew Feustel, jeden z „opravářů“ kosmického teleskopu, Topičovo vydání Nerudovy sbírky z roku 1916. Počátkem srpna pak přicestoval do České republiky představit kosmický výtisk Písní kosmických veřejnosti a předat jej českým astronomům. Vrchol okurkové sezony dovolil zprávě o tom proniknout i do sdělovacích prostředků. Novináři se až na výjimky předháněli, kdo napíše větší pitomost, jež měla být vtipem. Jan Neruda, manželé Feustelovi, ani čeští astronomové, kteří s volbou Nerudovy sbírky pomáhali, si takový okurkový přístup nezaslouží.

Kromě toho, že Jan Neruda byl opravdu velký básník, je jeho sbírka doslova nabita nejmodernějšími astronomickými poznatky své doby. Ani češtinář(ka), natož pak ubozí studenti, často netuší, kolik astrofyziky se skrývá téměř v každém z následujících veršů:


Seděly žáby v kaluži,

hleděly vzhůru k nebi,

starý jim žabák učený

odvíral tvrdé lebi.

 

Vysvětloval jim oblohu,

líčil ty světlé drtky,

mluvil o pánech hvězdářích

zove je „Světa krtky.“

 

Pravil, že jejich hvězdný skum

zvláštní je mírou veden,

dvacet že milliónů mil

teprv jim loket jeden.

 

Tedy že, řekněm pro příklad,

věřímeli v ty krtky –

k Neptunu třicet loket je,

k Venuši jen tři čtvrtky.

 

Rozmluvil se pak o Slunci

– žáby jsou divem němy –

ze Slunce že by nastrouhal

na tři sta tisíc Zemí.

 

Slunce že velmi slouží nám,

paprskovými klíny

štípajíc věčnost na rok a

směnkové na termíny.

 

O kometách že těžká řeč,

rozhodnout že to nechce,

míní však, že by nemělo

soudit se příliš lehce.

 

Nejsou snad všecky nešťastny,

nejsou snad zhoubny všecky,

o jedné ale vypráví

sám rytíř Luběněcki:

 

sotva se její paprsky

odněkud k nám sem vdraly,

v skutku se v glinské hospodě

hanebně ševci sprali.

 

O hvězdách potom podotknul,

po nebi co jich všude,

skoro že samá slunce jsou,

zelené, modré, rudé.

 

Vezmemli pak pod spektroskop

paprslek jejich světla,

že v něm naleznem kovy tyž,

z nichž se i Země spletla.

 

Umlknul. Kolem horlivě

šuškají posluchači.

Žabák se ptá, zdaž o světech

ještě cos zvědít ráčí.

 

„Jen bychom rády věděly,“

vrch hlavy poulí zraky,

jsouli tam tvoři jako my,

jsouli tam žáby taky!“

 

Neruda – sám astronom amatér – nepoužívá astronomické pojmy jen proto, že jsou dostatečně záhadné, že jim básník ani čtenář nerozumí. Jan Neruda postupuje naprosto systematicky, až rigorózně. Definuje jednotky měření, potom určuje vzdálenosti planet. Ale pozor! Přepočítáme-li Nerudovy lokty do soustavy jednotek SI, kterou používá dnešní fyzika, zjistíme, že údaje jsou naprosto přesné! To je jen jeden příklad. Podobných najdeme ve sbírce desítky. Jsou tam i pojmy, které, ač vypadají nenápadně, prozrazují Nerudovu hlubokou astrofyzikální erudici. Například slovo „kovy“ v této ukázce. Kolik lidí vůbec tuší jak složitá astrofyzika se za ním skrývá? Písně kosmické jsou dokonalou učebnicí astrofyziky. A současně je to nádherná poezie. Kolik astronomie je v Nerudově poezii a kolik poezie najdeme v astronomii? Vám, kteří jste dočetli až sem, slibuji, že z astrofyzikálního rozboru písní kosmických udělám celý seriál. A doufám, že nezůstane jen u Nerudy, ale že se spolu se čtenáři pustíme do hledání dalších astronomických stop v umění, především v literatuře.

Abych maličko ospravedlnil toto pošetilé počínání, přidám ještě jeden odstavec. První setkání s Nerudou jsem, jako všichni ostatní, zažil na základní škole (no, možná na střední – to víte, kůra mozková se tenčí, neuronů ubývá, už si nevzpomínám). „Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí, …“ však to znáte. Pak přišla ta roztomilá parodie: „…zbavíme se tím problému s vyhledáváním kádrů.“ A nakonec, v roce 1994, mi vedoucí mé diplomové práce, Dr. Miroslav Ouhrabka, poradil, že by se do úvodu hodil citát z Nerudovy poezie. Žáby sedící v kaluži se tedy staly součástí rozboru astronomických a astrofyzikálních témat na různých stupních vzdělávání a Jan Neruda jednou z mých celoživotních lásek. Mému učiteli jsem za to nesmírně vděčný. Mimochodem, Dr. Ouhrabka stále ještě přednáší astrofyziku budoucím učitelům na Univerzitě Hradec Králové a je to opravdová renesanční osobnost s hlubokým vhledem do mnoha s astronomií a vzděláním souvisejících oborů. A ještě poděkování všem češtinářkám a češtinářům. A také omluva za ten titulek. Nerudovy verše nejsou pro děti (stejně jako například Němcové Babička), ale kdybychom se o nich ve škole nedozvěděli, jak bychom je dnes, kdy jsme konečně schopni je pochopit, našli?

Jan Veselý

KKSlovicko "d´jo"07:5310.3.2014 7:53:04
NULIDjó, Neruda,21:206.10.2009 21:20:15
neznámájenom pro zajímavost20:296.10.2009 20:29:43
josef hejnaSouhlasím.14:496.10.2009 14:49:28
jan varguličKonečně..14:266.10.2009 14:26:34
Jirka B.Dobrý článek,který poučí11:386.10.2009 11:38:54

Počet příspěvků: 6, poslední 10.3.2014 7:53:04 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Jan Veselý

Jan Veselý

Jako správný bloger píšu o čemkoli, čemu nerozumím. Nerozumím ničemu (to mělo být něco jako „Vím, že nic nevím“, ale nečekám, že mi to spolknete). Z grafomana, který strašně nerad píše, se ze mě díky blogu stal grafoman, který by hrozně rád psal pořád, jen na to nemá čas.

Zabývám se popularizací astronomie a příbuzných věd v instituci zvané Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové, takže jsem vlastně učitel bez povinnosti zkoušet, známkovat a udržovat kázeň. Kromě fyzikálního pohledu na svět mě zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

REPUTACE AUTORA:
8,34

Seznam rubrik

Tipy autora